Sobota 4. prosince přinesla navzdory předpokládanému ukončení sezony hned několik zajímavých akcí. Jedna z nich nesla název Vánoční večírek a pro své přátele je ve smíchovském divadle Akcent uspořádala skupina Sentiment du fer.

Sentimentí Večírek připomínal Sklepovskou Besídku nebo populární Televarieté - pásmo scének více či méně (či vůbec) spjatých s šermem, tanečních kreací, parodických reklamních vsuvek a hudebních čísel spojovaly výstupy moderátorů večera, kterými byli uvolnění Duncan s Vasilem.

Většina scének, reklam či průvodních slov měla vtip a nápad a diváci se snad s jedinou výjimkou velmi bavili. Následuje malá a neúplná (ta moje paměť) rekapitulace toho, co bylo na Večírku k vidění. (Pozor - novinka na stránkách Českého šermu - fotografie lze kliknutím zvětšit!)

Otvírákem programu bylo taneční vystoupení Aldebaranců, přestrojených za jakési neandrtálce nebo snad lidojedy. Už jsem to párkrát viděl a není to zrovna můj šálek kávy, ale prý se většina divaků bavila.

Protože jsme kvůli přejezdu z Brandejsa přijeli trošku později, přišli jsme i o další body programu, kterými byla scénka Romea a Julius v podání Manus Regis, a Mydlář a Jesenius od Sentiment du fer. Co jsem si povídal s ostatními, tak prý mám čeho litovat, bylo to prý povedené. Doufám, že mi Sentimenti půjčí videozáznam.

Pak už jsem se vecpal do plného sálu a mohl sledovat ukázky korejského bojového umění Školy taekwon-do I.T.F. Ge-baek Hosin sool. Kromě výborného provedení zajímavých cviků, chvatů a kopů mě pobavily vtipné kometáře trenéra. Ne vždy je predvádění bojových umění pro laika zajímavé a zábavné, tady se podařilo obojí.

Začínající skupina Biřici pak předvedla zdařilou variaci na donkichotovské téma. Šermu se dotkli letmě, nebylo to zdlouhavé, bylo jim docela rozumět a jen párkrát se jim stalo, že herec stál a mluvil zády k divákům. Šlo to.

Po další reklamě se ke stolu na jevišti posadil piják a užaslí diváci mohli sledovat, jak se v jeho těle činí molekuly alkoholu. Hodně úchylná scénka Mirošáka, Černocha a Bobka si vysloužila mnoho výbuchů smíchu a bouřlivý aplaus na závěr.

Po přestávce patřilo pódium muzikantům. Dubia Fortuna patří k našim nejlepším kapelám hrajícím světskou historickou hudbu. Těch pár fláků co zahráli, dokázalo zvednout dokonce pár lidi ze židle. A protože pod pódiem nebyl prostor, vytvořili tanečníci "kotel" u východu ze sálu. My ostatní jsme se spokojili s podupáváním a potřepávaním hlavami, bojíce se o svá drahocenná místa k sezení. Dubiu můžu, škoda, že jsem neměl čas na křest jejich nového alba, který se konal druhý den.

Šachová partie, kterou pak na jevišti rozehráli Sentimenti mi sice námětem připomněla jedno z představení Červené kumpanie, nicméně byla provedena vtipně a herecky výborně. Vyhození královny ze šachovnice do praktikáblu vypadalo dokonce tak hrozivě, že několik lidí v zadních řadách překvapeně povstalo, aby viděli jak dopadla.

Kraťoučký exkurz do tajů výrazového tance dvojice Iva & Maria byl, a to chtě nechtě musím řici, výborný. Nepatřím mezi fandy "pohybu po nelogické trajektorii s výsledkem nadměrného pocení", ale tady musím říci, že se mi to skutečně líbilo. Jednak - bylo to krátké. Za druhé tančili dívky. Za třetí, skutečně to dávalo smysl. Pěkné, fakt.

Myslel jsem že se tu nebudu rozepisovat o reklamních vložkách, bylo jich moc a úroveň byla kolísavá. Ale reklama na daně u eBanky byla výborná a zmínku si zaslouží.

Představení Rotyky bylo z těch večer uváděných asi nejvíce šermířské. A klukům to docela šlo. Hlavní linie scénáře i drobné parádky a gagy vzbuzovaly smích, zvlášť Huronův grif na míchání vrchcábů mě dostával. Škoda jen toho katzbalgru, kdyby byl místo něj tesák nebo nějaký mesr, byl by dojem dokonalejší.

Parafráze na Golema, která následovala, a kterou společně se Sentimenty předvedli Manusáci, byla pro mne nejlepším kouskem večera. Skutečně veselá storka o kyber Golémovi a zamrzlém operačním systému vynikala vtipem, popintou a výborným Francisovým herectvím. Moc dobré!

Když nastoupila na pódium partička mladých šermířů (a šermic) se scénkou Amozonka, bylo hned od začátku něco špatně. Hercům nebylo rozumnět a když už, tak se zdál text nahazovaný z voleje, místy byl zbytečně vulgární a dohromady o ničem a neposunoval děj dopředu. Scénka byla tak rozvleklá a postrádající jakýkoli humor, že spousta lidí začala opouštět sál, aby si odskočili či vyměnili pullitry za plné. Přiznám se, že jsem patřil mezi ně a tak jsem přišel o pointu, byla-li.

Z předsálí jsem se vrátil právě včas, abych chytil poslední bod programu, jakési vyvrcholení. Tedy nejprve jsem měl pocit, že ještě pokračuje zoufalost s amazonkami. Na jevišti byl trůn, v něm seděl Duncan s korunou na hlavě, vedle klečel Kraken, také s trochu keckózním kostýmem odhalujícím bohatýrské bříško. No a okolo se vnila děvčica, která měla na sobě taky jen pár kůžiček a kozačky po mamce. Jen hudba a vlnící se divoženka. Najednou se Kraken vztyčil a pustil se s Duncanem do mečování (šerm to moc nebyl). Ještě stále jsem myslel, že jde pokračování tristní amazončí scénky. Pak dívka bojovníky oddělila a začala se okolo nich znovu vrtět. Když začala odhazovat svršky, jestě stále nebylo nic jisté, zvlášť když si neeroticky zauzlovala nohu do sukénky. Pak šlo ale všechno ráz naráz. Sál zašuměl, někdo litoval absence brýlí, jiný příliš vzdáleného místa od pódia a já došlých baterek ve foťáku. Svlíkačka skončila a ještě trochu zatuhlému publiku Duncan s Vasilem ohlásili konec večírku a finanční sbírku na příští rok.

Diváci se pak v předsálí u baru definitivně promísili s vystupujícími a pak ještě dlouhou dobu probírali právě skončený večer i celou sezónu.

Já jsem odcházel velmi spokojený a pobavený. Byl jsem rád, že večírek byl zábavný, ačkoliv se to několikrát vybízelo, tak nesklouzával k lacinosti. Setkávací a zábavný účel se podařilo Sentimentům a jejich spoluhráčům naplnit vrchovatě. Za rok určitě musím přijít zas. A přijdu dřív, aby na mne vyšla židle, a nejlépe v první maximálně druhé řadě. Taky si nezapomenu vyčistit brejle a nabít řádně baterky v Olympusu. S čím se vytasí impresário Duncan příště? Ve foajé kolovaly zvěsti, že nastavenou laťku může překonat snad jen liveshow!