Další z akcí, kterou jsme stihli hektického čtvrtého prosince navštívit byly tradiční brandýsské zámecké vánoční historické trhy. Akce s podtitulem Máme rádi zvířata je pořádána na podporu zvířat z útulku v Lysé nad Labem a tentokrát byla zasazena do období "cukrových vojáčků" z dob panování Marie Terezie.
Už tradičně vstupenky suplují konzervy se zvířecí stravou, které bylo možné donést buď z domova, případně je koupit přímo před vchodem do zámku. Vstupné bylo dobrovolné a tak někdo vhodil do zásobovacího vozu pixlu jednu, někdo dvě, nezřídké byly i celé desetikilové pytle se sušenými psími či kočičími granulemi a tak byl k večeru žebřiňák skoro plný. To svědčí jak o výborné "platební morálce" vánočních návštěvníků, tak o docela vysoké návštěvnosti, kterou neodradilo ani také už tradiční sychravé a mrazivé počasí.
Zima také zapůsobila na to, že neojobleženějšími stánky tržiště byly ty se svařeným vínem a medovinou a s horkými plackami. Stánků se mi zdálo, že jsem viděl méně než vloni, ale hlavně mi citelně chyběla nabídka něčeho k zahnání hladu. Ten, kdo by si chtěl dát opečenou klobásu, páreček nebo snad dokonce nějaký ten ovárek, měl prostě smůlu a pokud chtěl zahnat hlad, musel se po Brandýse poohlédnout po některé z mála otevřených restaurací. Stejně tak nebylo možné dostat na zámku nealko. Věřím, že by se leccos prodalo. Nepředpokládám, že by se v chladném počasí vytočilo i buhvíkolik piva, ale já ne něj třeba chuť měl. Škoda, že už nefunguje Rudolfínka, alespoň zahřát by se bylo kde.
Na to, že stánků nebylo mnoho, tak kováři se sešli na trhu hned dva. Bylo proto celkem logické, aby byli umístěni co nejdál od sebe a tak zatímco jeden v podstatě otvíral přístup na cestě k zámecké bráně, druhý byl uvnitř nádvoří. Bohužel se mu mělo důrazněji vysvětlit, že ve chvíli, kdy probíhá vystoupení, bylo by vhodnější do toho tak nemlátit, nebo nemlátit vůbec, vystupující a hlavně diváky to krapet rušilo.
Celým programem prováděl už poněkolikáté pan Srstka a vůbec složení účinkujících je dost tradiční. Je jasné, že Encákovo pozvání přijmou na v podstatě charitativní akci pouze kamarádi a známí, ale určitě by nějaká úplně nová tvář oživila stávající programovou skladbu. Pokud máte co nabídnout a máte chuť podpořit bohulibou akci, určitě bude Petr Enc trhy pořádat i příští rok a nevěřím, že by dobrovolníky odmítl, ozvěte se.
Kdo se rozhodne v čase vánočním pro pořízení domácího mazlíčka, nezřídka při výběru navštíví nějaký zvířecí útulek. Mám nejméně dva kamarády, kteří si takto pejska pořídili. Na brandejse je možné si také vybrat psa nebo kočku. Zvířata pocházejí z útulku v Lysé nad Labem a ještě se nestalo, že by se po přehlídce všechny vrátili do klecí a některé z nich nezačalo nový život.
Zpátky k programu. Ten byl tedy letos naladěn do tereziánského období a tak se mezi návštěvníky přimíchali figurky jak z perníku nebo cínu. Rakouští fusilíři, francouzští granátníci, uherští husaři, panduři, kavalíři s elegantní hůlkou, třírohé klobouky, čáky a paruky.
Z vystoupení, které jsem viděl, bych vyzvednul jako vždy skvělou partu kejklířů Vagabundus Colective pod páně Vlčkovým vedením, kde ani rostoucí maminkovské bříško učednice nebránilo výbornému žonglování.
Dalším bylo představení hradeckého Corporalu pod názvem Vzpoura. Je mi jasné, že sedmiletkové boje asi je o hodně těžší předvést tak akčně, než jak umožňuje gotika i třeba třicítka, ono, když dojde na bodáky a šavle, taky bych se bál jak o sebe, tak o hodně drahé kvéry, ale přeci jen mohly být třeba rvačky trošku preciznější a razantnější. Přesto bylo tohle představení jedno z lepších, které jsem viděl mezi lidmi, kteří dělají tohle období.
Jakmile se setmělo, nastala chvíle, kdy vyniknou ohně a představení s nimi. Na nádvoří vniká úchyl! Jinak to ani být nemůže, když se rtuťová kulička cmrndá okolo nuly a on se tu promenáduje skoro nahý, v kulichu, mlátí do bubnu a píská na píšťalku až uši zaléhají. Až po chvíli poznávám Knížu a za chvíli vchází na nádvoří i další naháči z uherskoostrožského Mementa mori a začíná plnohodnotné fakírské předtstavení.  Že plivání ohně a nějaké ty kejkle s hořícími štanglemi dělá dneska kdekdo, jsem si zvykl. Méně obvyklé je, aby šermířská skupina u toho ještě předváděla lehání na hřebíky, hopsání po skleněných střepech nebo třeba sekání jabka na pupku. No vono už jenom se v tý kose takhle svlíknout a sundat boty asi znamená určitě absolvovat několik lekcí od tajuplného indického gurua, jinak to nechápu :-)
Mimochodem Memenťáci se nechali brandejskými trhy inspirovat a také pořádají v Uherském Ostrohu vlastní akci na podporu zvířecího útulku.
Po představení divadla Trakař už byla tma černočerná a nastoupila další "úchylárna". Ohnivé vystoupení Xeny alias Akády a jeho skupiny Meče blesky už jsem viděl několikrát na videu, na živo to bylo prvně a je mi jasné, že když někdo neví o co jde, může mít alespoň z počátku dost rozporuplný pocity. Důkazem byli mladí i starší diváci, mezi kterými jsem stál při Akádově vystoupení.  Dojmy si navzájem sdělovali nahlas a tak vím, že trvalo dost dlouho, než to skousli. Tedy do chvíle, než Xena nastoupila do vlaku, to už zase nechápali vůbec nic. Xena dokáže publikum bezpečně rozdělit na dvě poloviny. První se chechtá, nadšeně křičí a dožaduje se přídavků, druhá nechápe, jak se tohle může někomu líbit. Zástupci obou skupin se pochopitelně našli i v Brandejse. A protože skupina fandovská je zpravidla hlučnější, museli si ti druzí přetrpět i přídavek. Mě se to docela líbí, předpokládám, že kdybych měl v sobě nějaký to pivko, byl bych ještě nadšenější :-) Snad je průvodní slovo mohlo být kratší a méně z voleje.
Po obligátním ohňostroji pak celý program uzavřela sedmiletková bitka v aleji před zámkem. Ze skoro absolutní tmy šlehali plameny z hlavní pušek a děl, semtam vybuchl granát a bylo slyšet jen hlahol bojujících, jinak nebylo vidět skoro nic. Skoro nebylo ze tmy a zvuků poznat, kolik je tam vlastně lidí a zdálo se, že jich musí být určitě víc než těch sotva dvacet, co vypochodovalo ze zámku. Civilní hlášky z temného bojiště bavili nejen vojáky, ale i přihlížející. Nakonec se jedna strana vzdala a celým dnem promrzlí návštěvníci i účinkující se mohli rozejít. Jedni domů, druzí do hospůdky zapít s kamarády konec sezóny, my jsme spěchali stihnout Sentimentí večírek.
Další fotografie:
|
