Na místo konání jsem dorazil pět minut před začátkem bitvy a prakticky hned po ní jsem zase odjel, takže následující postřehy se týkají jen a pouze samotné bitvy. Jsou to hlasitě pronášené poznámky a výkřiky množství okolostojících diváků, které najdete v uvozovkách jako citace a postřehy mé.

"Hmm, brácha, letos je to ňáký chudý, dva rigóly a nějaký klacky, jindy tu bejvaj celý baráky a hrady..."

Skutečně, letos se mohutná papundeklová architektura nekonala a podle mého názoru to bylo jedině dobře. Jednak mi krajinkové hradby a papírový kostel přijdou trapné a jednak došlo určitě k odlišení od ostatních ročníků, přeci jen Libušíny při pohledu zpět splývají, o tomhle se bude mluvit jako o tom bez kulis. Snad jen s předsunutými ježky si mohli dát tvůrci větší práci, nebo je zcela oželet, tohle bylo strašné. Jednoduchým kulisám odpovídal i jednoduchý scénář. Diváci se naštěstí nemuseli zabývat složitým a v Libušíně tak často překombinovaným příběhem a myslím, že to všem přišlo vhod.

"Hele Statečný srce mele husity!"

O dobovém a místním vymezení této bitvy už bylo řečeno mnohé. Bohužel nejen na Libušíně je možné vidět bojovat křižáky s kbelcovkama proti kanelovaným švýcarům, chlupaté barbary a vikingy útočící proti píšťalám za pavézami, plnopláty proti drátěným normanům s mandláky, Skoty, arabáše... to vše okořeněné několika fantasy Conany.

"Jé, Penk dělá rytíře!"

Dlouhý blonďatý melír, modrý saténový kabátek od pyžama a máminy kozačky obalené umělohmotným(!) pytlem od brambor, v ruce jedenapůlka. Přes všechny proklamace poředatelů bylo podobných individuí na place dost. Občas pytle vystřídali kanady polepené foxteriérem, meč mohutná sekera a přes ramena košile přehozený babiččino beraní boa... Dokážu pochopit, že se podobný typ dokáže tajně propasírovat přes pořadatele, že je ovšem jeho přítomnost lhostejná veliteli oddílu nebo vedlestojícím bezvadně vybaveným šermířům, to nechápu.

"To je č.. a ne velitel..."

Trošku drsný prohlášení, ale bohužel sedlo. Velitelé obecně, alespoň v místech kam jsem dohlédl, moc neveleli. A jestli veleli tak tichým hlasem bez hraní. Velitel v bitvě musí být ještě více hercem než obyčejný pěšák, který často musí zahrát jen vlastní smrt. Velitel má řvát, hnát své lidi do útoku, formovat je, komandovat... kdo zažil na vlastním hřbetě třeba plochu Hejkalovi čepele, ví o čem mluvím. Nic z toho nebylo na Libušíně vidět. Navíc si myslím, že by měl pořadatel vytáhnout na post velitelů lidi, kteří kromě hereckého a organizačního nadání disponují i odpovídajícím vybavením. Je matoucí, když orezlý omlácený skorohadrák komanduje skvostného rytíře v černé zbroji s bohatým zlacením a hrdým chocholem.

"Ten pude dolu, a nebo až vjede mezi ně, to bude maso..."

Řeč je o koních a maso nebylo. Okolo "rytířů" na koních bylo většinou volné místo, útočníci se mačkají v uctivé vzdálenosti z dosahu meče a kopyt a trapně mávají zbraněmi ve směru jezdce, který si dává velký pozor, aby mezi ně nevjel. Málokdo asi se mnou sdílí můj názor na to, že koně do bitvy nepatří a tak téměř na každé akci lze koně vidět. Nejsem zavilým ochráncem zvěře, naopak koninu mám rád, ale myslím si, že jednak u nás není skoro nikdo, kdo by dokázal stoprocentně ovládat své stoprocentně vycvičené zvíře, na straně druhé mezi pěšáky není skoro nikdo, kdo by věděl, jak proti jezdci na koni bojovat, a předci jen seknout kobyle po kolenou se nikomu nechce, buchví jak umí markýrovat zásahy.

Přesto, že jsem odpůrcem jezdeckých útoků, myslím si, že koně v rekonstrukcích bitev místo mají. Velitel každého oddílu jedoucí na koni a z koně řídící své muže je podle mne místem, kde by se měli konáci angažovat. Možná ještě průzkumný oddíl nebo posel záměrně se vyhýbající boji vypadá pak mnohem věrohodněji, než sotva desítka různorodě oděných jezdců na neposlušných koních, chabě cinkajících s řídkými odvážlivci, moderátorem halasně označovaná za drtivý nápor těžké jízdy.

"Co to mele?"

Moderovaná bitva může být pro diváky zajímavým a možná i nezapomenutelným zážitkem, sám nezapomenu na bitvu v Janově (druhá světová), kterou komentoval naprosto geniálně profesionální moderátor rádia Černá hora. Libušínský moderátor netrpěl žádnou vadou řeči, bylo mu dobře rozumět (i díky dobrému ozvučení), ovšem, nějak to nemělo šťávu. Navíc často popisoval činnost na poli zcela rozdílně od reality. Těžko říci, zda-li se účinkující nechali strhnout a nedodržovali scénář, ale i nato by měl moderátor reagovat a nečíst pouze připravený text.

"To je Kostěj nesmrtelnej... Hmm, kdepak to je celá armáda zombií!"

Více než polovinu bitvy jsem ve svém úseku neviděl jedinou mrtvolu!!! O to více to kontrastuje se závěrečným mrtvoláriem. Bojovníci zapasili na dosah ruky (a i na dosah meče!) u diváků a přesto téměř nikdo z těchto lidí nehrál pro tyto diváky divadlo! Řeč je o hlavně oddílu pod černobílou šachovnicovou standardou a jejich protivnících na diváckém křídle, ovšem nejen o nich. Opatrné cinkání i zmateně nebezpečné kydlení a žádný uvěřitelný šerm, žádné markýrování zásahů, natož mrtvoly. Bojovníci se blaženě až přiblble usmívají, málokdo zařve, po bojišti přesunují lehkým krokem, jen do útoku lehce popoběhnou. Zvláštní příděl smíchu diváků sklidili tři plechovky, které se do sebe zakousli a společně padli přesně ve středu bojiště. Když se vlna bojujících přes ně přelila a obránci a útočníci se stáhli, hoši zjistili, že leží zcela sami uprostřed louky, vyskočili jak laňky a odběhli za hradby.

Recyklace bojovníků prakticky nefungovala. To je takový problém po prvním druhém střetu vyhlásit příměří, odtahat mrtvoly do lesa a tam z nich sestavit novou jednotku a tou napadnout bok tábora?

"To maj plácačky na mouchy?"

Bezpečnost především, ovšem pokud z kůže vyřezané halapartny, plandající na čersvě uřízlých neopracovaných větvích, opět pár metrů od lidí, to už raději poctivé ostřené vidle. Stejně ošklivě působí molitanové kusy nalepené na spodku kovových štítů, svářečské rukavice, hnusné jsou meče zastrčené halabala za pásek, o moc lepší nejsou pseudozávěsníky z kroužků, plechu a kousků kůže bez pochev.

Úlitbou bezpečnosti jsou pochopitelně také slabé kuše a luky, když ale už po několikáté nebyli střelci schopni překonat vzdálenost mezi armádami a mračna šípů končila zhruba v půli cesty, začínalo to vyvolávat na tvářích diváků schovívavý úsměv. Ten byl vystřídán hurónským smíchem, když na lesním křídle královský útočící oddíl vběhl do dopadového pole a jeden z aspirantů na titul keckař bitvy - chlapík v pytli s ucouranými kožichy na nohou, dostal téměř deseticentimetrovou bambulí šípu přímo do čela. Kdo by ale čekal smrt nebo alespoň zranění, ten by se přepočítal, borec zatřepal hlavou a urrrrááá běžel dál...

"To se nejsou schopný zastřílet? Prej efekty...Pcha!"

V úvodním slově moderátora několikrát zmiňované pyrotechnické efekty opravdu příliš efektní nebyly. Sestávali z několika málo výbuchů s rozhozenou zeminou. ta sice létala ve velkém množství a do velké výše, ale stále na stejném místě, sotva osmi metrů čtverečních. Když ponecháme stranou, zda-by středověká munice dokázala podobný dopadový výbuch, směšné bylo, že dělostřelci vypadali, že nedokáží za celou bitvu změnit náměr tak, aby trefili jiné místo. Opět chápu snahy o bezpečnost, ale snad lépe pyrotechniku oželet, než takovouhle.

"Maminko, já chci bejt taky rytíž! - To nejde Evičko, holky nešermujou! - Jojo, hele co je tady rytížek!"

Když už mají ženské životní nutnost účastnit se podobných věcí, proč se musí echt postavit deset metrů od diváků? A nadto prostovlasé s kyrysem halabala vybouchaným z kamen? Trochu soudnosti jak od vás, dámy, tak od velitelů a spolubojovníků, kteří vás měli vykázat na dolní lesní konec bojiště (když ne z bitvy), kam oko diváka stěží dohlédne, aby rozpoznávalo podrobnosti. Vůbec rozmístění bojujících by měl pořadatel věnovat víc pozornosti. Ti nejlépe oblečení a s jistou pověstí obratných bojovníků k divákům, kecky a kimona k lesu...

"Tak tohle bych dokázal taky..."

Tak takhle jeden mladík okomentoval průběh "božího soudu" a klidně mohl mít pravdu. Když moderátor ohlásil nástup pěti nejlepších bojovníků z každé bojující strany, čekál jsem představení domluvených dvojic s odpovídajícím vybavením, kdy souboje budou opravdu precizně provedeny. Hmm. Několik dvojic možná smluveno bylo - hlavně ty v plátech, ale ti chlupatí barbaři (mimochodem opět nejblíž k divákům) rozhodně reprezentativní nebyli. Chabé kydlení, zásahy špatně markýrované, ostuda a oprávněný posměch diváků.

"To už je konec? Za ty prachy?"

Vstupné 120,- korun dnes není nijak extra vysoké, přesto jsem měl stejný dojem jako autor téhle hlášky. Za stopade sedím v příjemném křesílku a tři hodiny koukám na megabitvu v Pánu prstenů. Za stopade mám celodenní vstup do skanzenu v Ostré, což je naprosto jiná liga. Za stopade mám... no zkrátka mám mít trošku "plnější" pocit. Nedivím se lidem, které jsem viděl na parkovišti a kteří přijeli také jen na bitvu, a v autě se převlíkli do kostýmů a "kostýmů", aby nemuseli platit vstup.

"Mně se to líbilo! - Seš divnej, mně ne..."

Tak jako odcházeli s různými dojmy diváci, tak stejné názorové rozvrstvení bylo i mezi účastníky, alespoň jak jsem po bitvě během krátké chvíle vyptal. Někteří odcházeli plní pýchy pro pivko, jiní nasupeně balili fidlátka. Stejně tak já ještě stále nevím, jestli mám být naštvaný pro ztrátu času (a peněz) a nebo tuhle zkušenost někdy zužitkuji. Každopádně je třeba říci, že kvalita Libušína má vzrůstající tendenci, litovat je třeba jen pomalého tempa tohoto růstu, které je ale zaviněno z největší části účastníky a ne pořadateli. Smysl Libušína je stále ještě hlavně setkávací, málokdo tam přijede s úmyslem pobavit diváka a předvést to nejlepší, tak jako je tomu na třicítkových Brandýsech a Frýdlantech nebo románských Wothanburzích. Dokud tomu bude tak, šermíř bude odjíždět zhusta pobavený, divák lehce ošizený.

P.S. Kdo má zájem na tehle článek reagovat, může tak učinit do místní diskuze, fórum věnované tomuto Libušínu je zde.

Fotky:

Na webu Tymura - http://www.novell.sps-ub.cz/~timur/04bitva_libusin/index.html resp. http://tymur.webzdarma.cz/

Fotogalerie Herold

syning.webpropag.cz

Fotky Fortuna



další linky budu přidávat...