Půlkvětnová sobota a neděle přinesla několik akcí po celé republice. Někdo balil plechy nebo tureckou šavli na desátý Kolín, jiný Slovanské krámy na Kunětickou horu, další na luk a šípy na střelecký den SEBU, my jsme zabalili muškety na desátý Hasištejn.
Zříceninu hradu Hasištejn najdete kousek od Chomutova. Je to velmi pěkný hrad s množstvím zachovalých částí jako jsou třeba dvě přístupné věže s vyhlídkou, sklepení, kaple atd. Jedinou vadou na kráse je snad jen nešťastný výhled na odpuzující Prunéřovskou elektrárnu, hyzdící jinak velmi krásné okolí hradu.
Hasištejnské historické slavnosti zde skupina historického šermu Rytíři koruny české z Plzně (http://www.art-rkc.com) pořádala jubilejně po desáté. Několikrát Hasištejnské zdi hostily rytíře, husity nebo dokonce turky a moslemíny, třicítkoví mušketýři tu však byli poprvé.
Organizující skupina předvedla dobrý výkon. Lehkou nezkušenost při režírování třicítkové bitvy myslím diváci ani většina účastníků vůbec nepostřehla, navíc scénář jednotlivých bitevních představení (bojovalo se nakonec třikrát) se boj po boji doplňoval a pružně rozšiřoval.
Vojáci ani diváci nedbali nepříjemného celodenního deště a všichni svorně zahráli na výbornou své úlohy. Vojáci pochodovali, stříleli, sekali, lezli po sedmnáctimetrových žebřících nahoru i dolu a někteří dokonce i umírali, pyrotechnika (ta nezpřetrhaná a nepošlapaná obránci) bouchala, moderátor (dvě bitvy byly moderované) řídil víceméně úspěšně dění na place a diváci se na příhodných místech poslušně smáli a i jinak reagovali.
Zpestřením pro šermíře bylo použití jak už zmiňovaných až sedmnáctimetrových žebříků, vrhání polystyrenových kamenů nebo třeba projektilová střelba z bombardy. Nakašírovaný molitanový míč několikrát přeletěl bojiště a neskončil-li zrovna v lese, chytaly ho plachty Salváckých stanů.
Kromě tří zmiňovaných bitev tu na diváky čekal celkem bohatý doprovodný program. Mušketýři předváděli čestné salvy a drsný (ale divácky vděčný) výcvik nováčků, na nádvoří se tančilo, šermovalo, popravovalo, zpívalo a hrálo. Samozřejmostí bylo tržišťátko, spousta dobrot k jídlu i pití. Návštěvníci si mohli prolézt hrad, nakouknout do mučírny a ti zvídavější dokonce zabrousili i do hradního příkopu do dobového ležení švédské armády, kde se některým dostalo i podrobného výkladu o mušketách a komorovém dělu. Přes nepřízeň počasí některé rodiny a skupiny výletníků vydržely na hradě celý den a ti nejvytrvalejší pak čekali až do tmy, na speciální vystoupení pořádající skupiny a zakončující ohňostroj.
To speciální večerní vystoupení Rytířů koruny české stojí za podrobnější zmínku. Jednak bych chtěl vyjádřit obdiv všem divákům, kteří čekali až do tmy v hodně nepříjemném dešti a větru. Druhak samozřejmě Rytířům, kteří v té slotě vystupovali. Ačkoli mi scénář (hlavně samotného turnaje) přišel v některých momentech povědomý, tak provedení většiny soubojů aspiruje na jednu z nejlepších gotik, co jsem letos a loni viděl. Razance a obrovské nasazení (i navzdory počasí), dobré secvičení, logika použití zbraní atd. Výborné. Diváky i okolostojící šermíře pak dokonale dostal drak. Chůdovité monstrum chrlící oheň a jiskry a drtící rytíře se často nevidí. Nikdo z těch, kdo si na toto vystoupení počkali a přečkali i drobný výpadek eletřiny, neprohloupil.
Rozsahem byl Hasištejn komorní akcičkou pouze pro pozvané skupiny. Takové téměř rodinné pojetí pak zpravidla vylučuje účast urputů a bitevních šílenců. Jedinými nebezpečími tedy v bitvě bylo eventuální samovolné uvolnění kamenů v koruně horní hradební zdi a jejich pád mezi účinkující, nebo nešťastné uklouznutí po zmoklém žebříku při úprku nebo dobývání. Ani při jedné ze tří reprýz bitvy nás žádná taková nehoda nepotkala a tak se i desáté dobývání odbylo s čistým štítem.
Samotná organizace byla dobrá. Spolehlivě fungující ozvučení celého placu se srozumitelně vyladěnými mikroporty pro hlavní herce a vysílačkami propojení pořadatelé svědčí o jisté praxi. Důvěra ve velitele a zkušenost zúčastněných skupin se projevila ve velmi krátkém a zběžném nácviku, po první bitvě si v podstatě režisér obešel jen vybrané lidi a velitele a řekl jim požadované změny. Velitelé si pak vše v bitvě uřvali a ukočírovali sami. Takto si představuju efektivní práci režie. Také to, že režisér po představení obejde jednotlivé skupiny a velení a poptá se po dojmech a případných problémech a zraněních, nebývá samozřejmostí a udělalo na mne velký dojem.
Z ostatních maličkostí bych rád vyzvedl přednost pro kostýmované ve frontách na občerstvení, udržení pořádku v nejbližším okolí hradu, velkou starost o bezpečnost a briskní proplacení žoldu.
Jediným nedostatkem, který se však vlivem mizerného počasí nestačil plně projevit byl podle mne malý počet toalet. Pokud by bylo nedejZákopčaník hezky, mohlo by podle zkušeností z předchozích ročníků dorazit až několikanásobně více návštěvníků. V tu chvíli by už takto limitně využité Toitoiky byly naprosto nepostačující.
Někteří ze švédů si sice trochu stěžovali na umístění tábora na šotolině v hradním příkopu, ale když zjistili, že ostatní účinkující, ubytovaní na louce za lesem, měli ze stanů ve větru a dešti poletující bazény, místo za větrem na prosakujícím podloží si nakonec pochvalovali. Také vzdálenost od hradní hospody jsme měli výrazně kratší.
Celkově to i přes mokro, zimu a šikanu švédského velitele byl velmi příjemný víkend. A protože tohle místo není deníčkem Altblau a Salvy Quardie, nic se nedozvíte o vyjímečném kulinářském zážitku ze zelňačky, následném obřadném pohřbu dotyčné (ne)poživatiny a další veselé historky z natáčení. To si všechno necháme k táboráku a žejdlíku něčeho dobrého. Ahoj.
P.S. bez dovolení jsem ukradl u Narwampy fotky, doufám, že mi to promine... |
