V sobotu 6.září proběhl v Dobřichovicích pátý ročník Černošických Alotrií - šermířského festivalu s lehce matoucím názvem, ale už značnou tradicí. Letos se poprvé festival termínově nekryl s rekonstrukcí Bílé hory a tak jsem se mohl přijet nejen podívat. Přijal jsem nabídku šéfa akce Pepy Kutílka a přivezl několik členů Altblau regimentu k miniaturní ukázce. Ale opravdu jen miniaturní, takže o nás tenhle text nebude.
Počasí skutečně přálo, konal se poslední záchvěv léta a slunce pálilo jak o medajle. Gratuluju pořadatelům k opravdu šťastnému výběru termínu.
Nějakou souhrou zmatků se podařilo provozovatelům Dobřichovického zámku na stejný termín pronajmout prostory jak Urozeným rváčům, tedy pořadatelům festivalu, tak jednomu mladému svatebnímu páru. Prostory zámku a nádvoří tedy okupovali svatebčané, zámecké přípobřežní poněkud kamenité pozemky pak šermíři, stánkaři a diváci.
Úplně na začátku musím napsat, že celá akce byla těžká pohoda a hódně moc jsem si to užil. Také jsem se těšil, že uvidím během jednoho dne velkou hromadu vystoupení různých šermířských skupin. Nakonec jsem tedy skutečně celých vystoupení od začátku do konce viděl jen několik, ale ne proto, že bych nějak nestíhal, ale mnohem příjemnější a zábavnější bylo tlachání s přáteli. Ano, o spoustě vystoupení se dalo říci, že stačilo vidět pár minut a pak bylo lépe odejít. Jen máloco mne dokázalo vtáhnout a zaujmout. Takhle bych se odvážil popsat první odpolední blok programu – Lepus, Bargoti, Balteus. Ani přeslavné jméno Regius, ovšem složené prakticky ze samých mladých nástupců, mi mnoho neřeklo. Ovšem to je samozřejmě jen můj názor, diváci určitě spoustu vystoupení viděli jinak.
Během první pauzy jsme si mohli zablbnout na brodu, přes který pokusili proniknout piráti. Chvilku se na břehu řeky střílelo, piráti i obránci se pocachtali v osvěžující vodě a pak se přeci jen museli obránci pirátům vzdát. Dlužno říci, že hlavně proto, že piráti (v podání Burdýřů a Alotria) disponovali těžkou technikou ;-)
Po pauzičce nastoupila hostitelská skupina Alotrium a předvedla Námluvy v Kastilii. Vystoupení celkem podle mého gusta. Krátké, akční, spíš vtipné než vážné a spíše scénické než fechtbuchovní. Už se těším, až tohle přestanou dělat se sportovkama a vezmou si pro diváka čitelnější široké čepele.
Kvalitou šermu i vybavení mne pak zaujal Revertar ze Zlína. Jejich vystoupení ale mělo na mne moc dlouhý ukecaný rozjezd a tak jsem ho neviděl celé.
Pak nastoupili spolupořádající Burdýři se svým Pirátským vystoupením. Scénicky a divadelně parádní kousek, snad jen ke konci už se mi zdálo, že se střety opakují. Ovšem scénka s předáváním Oskara byla naprostou špičkou celého festivalu. Tenhle typ vystoupení mi prostě sedí, víc divadla než šermu, žádná hlubokomyslná trága, ale jednoduchá zábava s pikantníma vyhrávkama. Ještě by to možná chtělo trošku vymazlit zvukový tracky, sjednotit u nich hlasitost a nějak ošetřit sekaný začátky a konce.
Řekl bych, že byl běh celého festivalu dobře zajištěn a vše běželo z pohledu účastníka tak nějak samospádem a bez křečí. Stalo se dokonce jakési samovolné a nechtěné prohození rokokového vystoupení skupiny Balteus a naší regimentní ukázky, cehož si vlastně nikdo nevšiml a to málem včetně Pepy Kutílka.
Odkecali jsme si a odpráskali svůj kouštíček a po rychlém odstrojení se vrátili k placu, kde probíhalo vystoupení poláků. Jmenovalo se to Družyna Rycerska Pod Wezwaniem Don Kichota z La Manezy a stojí to za podrobnější zmínku. Něco tak příšernýho jsem předtím viděl jen dvakrát v životě. Poprvé, když jsem si promítnul video z mého vlastního prvního braní zbraně do ruky (ale to byla dřevárna bez diváků) a podruhé na Frýdlantě v podání Tigers Family. Přirovnání k Tigers Family se nabízí ve všech směrech. Od rodinného pojetí skupiny, přes neskutečně bědné kostýmy, šerm a divadlo, až k neuvěřitelné odvaze jít si s tím stoupnout před publikum. Skoro by se chtělo říci jiný kraj, jiný mrav, ale co potkáváme poláky na ukrajinských akcích, tak je to nebe a dudy…
Rytířský turnaj ve společném podání Burdýřů a Korbelu byl pro mne o ničem a tak jsem šel využít dobře šlapajícího burdýřského cateringu a navečeřet se před várkou nočních vystoupení. Po návratu jsem chytnul nějaké gotické tanečky. Tancům nerozumím, není to můj šálek kávy, ale tohle se mi hodně líbilo. Myslím, že se jmenují Mericia, snad to nepletu.
Mystické vikingské představení Alotria jsem si dal až do konce, ale přiznám se, že mi tyhle patetické kusy příliš nevoní. Ale jinak se dá říci, že mi v tomhle dobře provedeném fantasy vystoupení s precizním nazvučením vyloženě vadila jen aerobicko-taneční vložka Valkýr. Když už ne vypustit, tak alespoň zkrátit ;-)
Vystoupení Lepusu s názvem Noční můra se možná hodně lidem noční můrou mohlo stát. Tak především Lepusákům samotným, kteří někdy v půlce přišli na několik desítek vteřin o zvuk a hudbu. Ale i divákům. Na výpadek by se podle mě mělo reagovat jiným způsobem, šermíř by měl dokázat improvizovat. Ale to jsou věci, které jsou smůlou a nedají se ovlivnit. Co se dá ovlivnit je scénář, dialogy, kvalita a choreografie šermu, to že se nehraje lidem zády atd. V tomto bylo tedy vystoupení, alespoň pro mne, noční můrou, kterou nezahnal ani navazující ohňostroj.
Následovala velká ohnivá show skupiny Pyroterra z Prahy. Začínalo to velmi velmi zdlouhavě a nudně, místy – v podání božstvoptáka mávajícími křidélky - až skoro směšně. Už už jsem chtěl odejít, když se to najednou rozjelo a já byl rád že jsem zůstal. Ohňovek je podle mne velká inflace, kdejaká družina „rytířůch“ a jinejch joudů plive oheň, točí zapálenejma tenisákama a pokouší se dělat fireshow. Nelibuju si v tom. Ale Pyroterra nakonec moji pozornost upoutala. Vystoupení doprovázené ostrou muzkou gradovalo stále zvyšující se rychlostí všelijakého točení, počtu ohňů, ohňonošů a všech možných efektů až do parádního finále, ve kterém mne zaujaly hlavně hořící bubny. Jo!
Ve chvíli, kdy skončila ohňovka, se ukázalo, že v programu došlo postupným narůstáním k jistému časovému skluzu. Poslední aktéři večera – hudební skupina Hakka Muggies – se začali připravovat na produkci, ale roztahání všech těch drátů a hudebních udělátek také nějakou chvilku trvalo. A tak se stalo, že po odehrání druhé písničky přiběhl naprdnutý agilní důchodce, aby vytáhl bigbíťákům rušícím noční klid dráty z mixáku. Nezůstal jen u toho a přivolal si k asistenci poldíky. Přes předchozí dohodu s domorodci tak musela být legrace předčasně ukončena a Hakka sbalila fidlátka a šlo se tak nějak spát.
Když to tu tak po sobě čtu, uvědomuju si, že se může někomu zdát, že se mi nic nelíbilo, na všem hledám hnidy, všemu rozumim a stálo to za pendrek. Omluvám se, není to tak. Celý víkend jsem si opravdu užil a jsem rád, že jsem tam byl a měl možnost vidět, to co jsem viděl. Přehlídka nabídla jak několik parádních divadelních vystoupení, tak skupiny s precizním vybavením nebo dobrým šermem. Myslím, že je pro každého hodně podnětné se něčeho podobného zůčastnit a podívat se, jak to dělají jiní, najít pro sebe inspiraci, objevit (a přiznat si) své slabiny, i pozvednout si třeba seběvedomí nalezením těch silných míst. A samozřejmě potkat se se známými, navázat nové styky a v neposlední řadě si odpočinout.
Děkuji pořadatelům za pozvání a budu doufat, že se bude příště opakovat. Držím palce do dalších ročníků, kéž by bylo víc takových akcí, jako jsou Alotria!
Mascha
Odkazy:
Následuje text, který na základě dojmů z akce napsal Roggy, který Alotria navštívil jako divák. Mám celkem dobrý pocit z toho, jak hodně se v názorech kryjeme a nepřipadám si tolik jak “zakaždoucenurejpal” ;-)
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Tak jsem se byl o víkendu podívat na Černošických Alotriích (které vubec nebyly v Černošicích, ale v Dobřichovicích). Nu, nakonec jsem rád, že jsem tam byl, nicméně je zde několik ale „k zamyšlení“. Zde tedy jsou:
Burdýři a jejich Piráti byli snad jediná skupina, k níž jsem neměl ani jednu výhradu – pěkně vyhrané, akční, vtipné, dobře načasované... prostě kvalitka.
První vystoupení pořádajícího Alotria taky bylo celkem prima (akorát že jsme ho viděli jenom půlku, neb jsme teprve přicházeli – takže jsme neviděli ani nic, co bylo před nimi).
Revertaři ze Zlína měli hezkou vychytávku – „pozemní mikrofon“ – a hle, on udělal opravdu docela dost práce, bylo je slyšet (pokud stáli nad ním) a celé vystoupení, snad jediné příběhové a scénáristicky mi nejmilejší – bylo prima.
Balteus se mi zase líbil tím, jakou si vybral dobu (rokoko) – a k jejich vystoupení snad jen ta výtka, že to bylo moc krátké. Jen škoda, že diváci chtějí spíše bezduché gotické mlácení, než elegantní a poutavou francouzskou školu.
Mezi ty lepší pak patřila ukázka regimentu Altblau – vtipné povídání a střílení o švédském vojsku bylo v záplavě jiného příjemně osvěžující a místy opravdu vtipné. Ale tím výčet toho lepšího pomalu končí…
Jako první si vezmu na paškál skupinu Korbel a jejich „břichomluvecký“ Boží súd – ať už měli souboje jak chtěli pěkné, celé vystoupení mi přišlo dost nešťastné. Jednak to byla nahrávka z CD a herci nemluvili, což samo o sobě vypadalo dost blbě (břichomluvecky…) a druhak samotný „příběh“ nebyl ani „příběh“ a mě prostě násilí bez příčiny (zde s kašírovanou příčinou) prostě nesednou. A to se ani nesnažím přemýšlet, jak takový Boží súd doopravdy vypadal....
Druhé Alotriácké vystoupení – Valhala – mi přišlo zase z těch několika, co jsem od nich viděl, nejhorší... Utkvěla mi jenom rohatá přilba (i když chápu její ne historický, ale mýtický význam) a valkýry tančící nějaké disko.
Turnaj Burdýřů s Korbelem už z prosté příčiny „násilí bez příčiny“ mi přišel akční, zajímavý, ale nudný.
Lepus – no, to byl děs. Na to, že to nejsou nováčci, předvedli něco, co by i začínající skupin zvládly lépe. Nevím, kterého pomateného scénografa napadlo dát lavici přímo dopředu a lavici téměř permanentě osadit šermíři, kteří řvou a tváří se drsně (drsnost byla vyjádřena slovy „tu máš, nažer se chleba“ a mrštěním suché skývy do publika). Co se pak dělo na place nebylo přes tyhle individua vidět – a co bylo vidět, lepší nevidět. Celé to korunovala nešťastná příhoda s vypadlým proudem (jako ukázka absence improvizace) a myslím, že i Lepusáci z toho museli být dost zklamaní.
Fireshow (od W-Arlet? Nejsem si jistý) s příběhem „Rej ďáblů“ měla velice pěkný nápad (taky jsme zkoušeli příběhovou fireshow a osvědčila se), kluci (i holky) ještě trochu zacvičí a bude to prima. Zatím se jim moc nedařilo, ale tréninkem a pílí z toho vznikne hezká podívaná.
Druhá fireshow od Pyrrotery měla sice pomalý rozjezd (možná až moc pomalý), ale finále zase stálo za to!
Nu, pak už snad jen to, že jsme čekali na kapelu Hakka Muggies, ale než stihli nazvučit, tak jel poslední vlak do Prahy... tak snad hráli dobře, doufám...
Celkové vyznění akce je ve své podstatě dobré. Pokud to skutečně bylo to nejlepší z naší šermířské scény, pak u některých s tím souhlasím, u jiných mám pochybnosti, ale i přes výše popsané výtky jsem v žádném případě neodcházel znechucen – maximálně mírně zklamán (ale to bych byl zase divný, kdyby se mi líbilo všechno, že). Udivuje mne, že i „legendy“ mají místy tak nezvládnutou scénografii jako my, na druhou stranu třeba právě u Burdýřů bylo vidět, jak záleží na každém momentu, na každé grimase a jak celek funguje, jak má.
V každém případě dík Alotriákům, že to udělali, byl to příjemný víkend (když k tomu započítám sváteční oběd u babičky a příjemnou malou procházku, tak jsem spokojen velice)
Roggy
|
