Část sobotního odpoledne jsem trávil návštěvou "Tradiční jarní burzy šermířských potřeb a užitečností", kterou ve Smíchovském divadle Akcent pořádá Lars. Slovo tradiční do názvu skutečně patří, ročník je to už bůhvíkolikátý a ačkoliv se za posledních několik let párkrát změnilo místo konání, vše ostatní zůstává takřka při starém.
Divadlo Akcent je zázemím pro většinu současných Larsových aktivit a pro pořádání burzy je velmi vhodné. Smíchovský Anděl najde snad každý, spojení je i v sobotu v poledne kontinuální a ani pro motorizované to myslím nebyl problém, alespoň já jsem zaparkoval pohodlně. Samotná prodejní plocha má předsálí s barem, stolky a křesly, který dovoluje dokonale naplnit druhý účel této akce. Smysl totiž není jen nakoupit a prodat, ale velkou oblibu má burza jako místo setkávací. Alespoň já ji využívám především takto a vím, že mezi opravdu početnými návštěvníky bylo spousta těch, kteří přišli jen před rozjezdem sezóny vypít kafe a potlachat.
Když se vrátíme zpátky k nabídce, se kterou prodejci resp. výrobci na burzu jezdí, zdá se mi, že úroveň prodávaných a předváděných věcí rok od roku pomalu, ale jistě, roste. Především jarní vydání burzy, těsně před sezónou a těsně před legendárním otvírákem sezóny - Libušínem, svádělo dříve výrobce méně kvalitních sériovek, brusiče plocháčů a podobné, prodat natěšeným nováčkům lacino svoji produkci. Ještě úplně nevymizeli, ale podíl poctivých kovářů, když tedy budeme mluvit jen o zbraních, roste. A pochopitelně to platí i o dalších řemeslech, třeba prošívanice a štíty, prezentované na burze jsou podle mne výborné.
Burza není jen o přímém prodeji (a pokecu), ale i o objednávkách a zadávání zakázek. Dokonce si myslím, že tenhle způsob prodeje stále více narůstá a u některých výrobců i převažuje. Já sám jsem si z Akcentu neodnesl v batůžku nic, přesto jsem nakoupil a v příštích týdnech a měsících budu netrpělivě vyhlížet pošťáka.
Čeho na burze ubívá je prodej použitého vybavení - sekáč. Je pravda, že na jaře se vždy více prodává nové než na podzimní burze, kdy je po sezóně, ale úbytek je přesto znát. Na jednu stranu je to možné vysvětlovat tak, je mezi lidmi stále méně mizerných věcí, které kdysi kdosi v návalu euforie nakoupil či vyrobil a teď se jich snaží zbavit, protože našetřil na lepší, na stranu druhou při pohledu na on-line bazar je vidět, že prodej použitého vybavení stále vzrůstá.
Co tedy na burze k mání bylo a co nebylo. Devět z deseti prodejců a koneckonců i návštěvníků se neúčastní burzy poprvé, většinou jde o staré známé. Nabídka zahrnovala kostýmy nové i použité, knoflíky, přezky, lemovky a dokonce i látky, sklenice, šperky, peří, kožené taštičky, mošničky, feldflašky, opasky, bandalíry a apoštoly, klobouky, prošívanice, štíty, přilby a další plechy, kroužkové kapuce a dokonce nadělané kroužky jako polotovar k vlastnímu pletení. Dále nějaké zbraně střelné (dvě docela slušné arkebuzy za zajímavou cenu) a samozřejmě sečné a bodné. Taky boty pro několik období, luky a šípy a nějaká ta literatura - skripta Larsovy školy.
Jen velmi málo zbraní bylo nabízeno s pochvou a kdybych narazil na nějaký pěkný falchion, asi bych si ho koupil. To platí stejně i o měchu na víno - obdobu feldláhve. Pěkné kožené rukavice jsem taky nezahlíd, stejně jako lunty a samotné prachovnice. Což ale neznamená, že by se nedaly objednat, tedy pokud víte, na koho se obrátit.
Chtěl jsem si objednat lancknechtský volský tlamy, ale nějak jsem s viděnou obuví nebyl spokojený a nakonec se spojím s jiným výrobcem, který tu bohužel letos nebyl.
Každopádně to považuju za příjemně a užitečně strávené opoledne, spokojenost dýchala i z dalších návštěvníků, třeba například z kluků, kteří pyšně vynesli své nové jedenapůlky před divadlo a tam se s nima do sebe hned nadšeně pustili :-)
|
