Patálie u Iankova léta páně 1645 pro malichernost a pýchu mocných. To bylo téma tradiční začátkokvětnové akce v Brandýse nad Labem. Tentokrát jsem se mohl zúčastnit Brandejsa jako účinkující a proto následující řádky berte prosím z tohoto pohledu, který může být od zorného úhlu diváka v některých věcech odlišný.
Takzvané Rudolfínské historické slavnosti pořádal tým Petra Ence už myslím pošesté. Loňský ročník byl poznamenán šílenou kroupovou bouřkou a tak když se před druhou bitvou začalo zatahovat, byla vidět v tvářích diváků i některých pořadatelů a účastníků trocha strachu. Svatý Petr se ale na svým jmenovcem ustrnul a pršet začalo až asi hodinu po skončení akce. Počasí na samotné slavnosti bylo jinak výborné a diváků přišlo podle mne docela dost. Návštěvníci měli možnost nakoupit a pojíst u tradičních historických i "historických" stánků a na nádvoří sledovat vystoupení šermířů, tanečních a hudebních skupin a kejklířů. Bohužel jsem díky přípravám na bitvu nemohl žádný program na nádvoří sledovat, pouze jsem se nepředloženě zamotal do veřejného výcviku mušketýrů Olomoucké skupiny Salva Quardia. Německé pořadové povely jsem motal a velící důstojník mi to dal k velké radosti diváků řádně sežrat :-)
Z ostatního programu byl rozhodně mezi návštěvníky nejpopulárnější stánek výrobce bazénů a koupelnového vybavení, nacházející se hned za brankou do zahrady. Ten umožňoval odvážlivcům ošmatávat ve vaně mořskou pannu a ještě za to vyhrát ceny, jejichž hodnota občas brala dech. Nával před bazénkem s vilnou Sirénou rozehnal až dlouho po ukončení slavností déšť.
Na programu dne byly dvě bitvy, velké množství diváků je však už v Brandýse naučeno chodit na dopolední nácvik, u kterého mohou nahlédnout pod pokličku přípravy tohoto hromadného představení. Doufám, že se bavili stejně jako my, pantomimicky střílející a šermující prázdnýma rukama, organizující protiletadlovou obranu pri přeletu ókáčka, vrhající granáty a i jinak všemožně kravící.
Na Brandejs, stejně jako na většinu třicítek teď stále více jezdí místo jednotlivců regimenty. Ať už jedno- nebo několika-skupinové. Tyto party pak mimo jednotného a většinou kvalitního vybavení disponují stále větší sehraností v pohybu a boji formací. To je mimo tréninku založeno i na velení. Díky kvalitním velitelům je pak celý nácvik mnohem jednodušší a přehlednější. Velitelé byli instruováni a pokud mohu soudit, v průběhu bitvy si své lidi dokázali dobře ukočírovat a scénář byl dodržován.
Scénář sám se mi moc líbil. Drobná šarvátka na pozadí historického Jankovského masakru umožnila oddílu císařských zvítězit (pro Brandejs mimořádně, zatím každý rok prohráli). Probili se tedy zkrz švédský lazaret do volného pole a podařilo se jim z jinak prohrané bitvy utéci. S díky jsem kvitoval neúčast koní a minimální přítomnost šermířů - nevojáků - takzvaných kordíkářů. Velké množství mušket a čím dál větší počet pikenýrů dává divákům stále lepší pohled na tehdejší způsob polního pěšího boje. Jenom se domnívám, že rondašíři byli v tehdejší středoevropské armádě dávno minulostí a i skutečné rondaše měli větší rozměry, než ty na Brandejse několika lidmi používané. Ale možná jsem jenom proti štítonošům zaujatej, jeden z nich mi totiž otevřel při první bitvě nešetrně nosní přepážku.
Tím se dostávám k urputům, srdcařům a nesmrtelným tetám. Třicítky jich obyčejně potkávají méně než jiné akce, a Brandýs je navíc znám pečlivým výběrem pozvaných skupin. Potkávají se zde prakticky jen staří známí a většinou jistou reputací vládnoucí skupiny. Mrtvol a zraněných recyklátů bylo zvláště v masakrovaném švédském lazaretu mraky a prakticky hned od začátku. Zvláštní podíl na tom mají markytánky (zvané krvařky) z Altblau regimentu. Krev tekla proudem a protože holky obvazovaly, maskovaly a recyklovaly opravdu s láskou, padali všichi opravdu s chutí a často. Snad jen na úplném konci dva tři švédi vzdorovali přesilám zbytečně dlouho i přes viditelné zásahy.
Jako mrtvola jsem měl možnost sledovat docela pohodlně skoro celou polovinu druhé bitvy přímo ze středu dění a přes svoji krvavou zkušenost jsem nazaznamenal žádnou jinou brutalitu než hranou. Jen možná bych těm samým rondašírům doporučil více se dívat pod nohy. Šlapali v zápalu boje po mrtvých a některé spodní seky lítaly padlým kamarádům velmi blízko okolo obličejů.
Opakování bitvy je podle mne bezva nápad, oceňovaný jak diváky, tak herci. Scénář je při druhém představení lépe usazený, podaří se vychytat případné mouchy, případně se dorovnají strany (Rotyka podruhé přešla ke švédům a určitě nikdo nelitoval a všichni si lépe zabojovali).
K jinde tolik probírané pyrotechnice bych chtěl říci, že jsem osobně rád, že tady se speciální efekty nekonají. Muškety a děla zajistily dostatek hluku a kouře a vůbec nikdo nepostrádal holyvůdské dopady s rozlítávající se hlínou. Vše doplnilo několik Encákových ručních granátů. Házeny byli šikovně, jen jeden se nešťastně podkutálel pod vozem, za kterym jsem byl obvazován, ale naštěstí měl dlouhou stopinu a tak jsme s markytánkou stačili zarýt obličej do trávy a dopadlo to dobře.
Celkově hodnotím z hlediska účastníka víkend v Brandejse jako moc podařený. Tradičně dobrý pořadatelský servis, příjemné prostředí (jen Rudolfínka je bohužel zavřená a tak se obvyklé páteční společné posezení rozpadlo do několika různých stanů a hospod), hladký průběh nácviku i obou bitev. Lehkým průzkumem mezi diváky jsem zjistil, že se jim program a bitva líbila a odcházeli spokojení. Zvláště s přihlédnutím na vstupné, které činilo šedesát korun pro dospělého a polovinu pro děti. To je nesrovnatelné třeba s minulovíkendovým Libušínem. Zde byl doprovodný program - vystoupení skupin a jednotlivců na nádvoří zámku, dvě bitvy a zhruba polovina parku před zámkem s dobovým táborem (druhá polovina, bohužel ta blíž zámku, byla s moderními stany).
V souvislosti se skutečnou bitvou u Jankova je zajímavá jedna věc - historikové nejsou zajedno v tom, kterého dne se vlastně bitva odehrála. Takže můžeme v nejrůznějších publikacích nalézti data 5. března (datum smrti generála Gotze na jeho náhrobku), nebo 6. března (nejčastěji uváděné), 18. nebo dokonce 24. března (Peter Englund).
Letošní Jankov na Brandejse znamená roční pauzu. Na místě konání bitev (v takzvaném bazénu:-) budou probíhat přístí rok výkopové a další práce. Takže v Brandejse bychom se viděli až za dva roky.
Jinou letošní bitvou, která se nechala inspirovat Jankovskými událostmi bude 27.srpna Mračení 2004 v Mrači u Benešova. Takže naviděnou tam.
P.S. Díky Salvě za fotky!
| 
