Reportáž z Kolína exkluzivně pro ČeskýŠerm napsal Roggy:

"...omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, nějaká ta práce a hlavně spousta školy, ale reportáž na Kolín jsem slíbil, tak tady je... a i když to možná není trhák na pulitzerovu cenu, snad uplatnění najde."

Nehledejte zde žádné přesné informace o počtu šermířů a diváků, dokonce tu ani nenajdete hloubkový rozbor bitvy, možná se nedozvíte nic, co by vás zrovna zajímalo. Jediné, co několik následujících řádků může poskytnout, je pohled obyčejného člověka na jednu bitvu. Tím člověkem, překvapivě, je moje maličkost - Roggy; a tou bitvou mnohokrát proklínaný desátý Kolín.

Hlavním hrdinou příběhu byl známý Vlad Drákula, rumunský šlechtic, který proslul nejenom tím, co prováděl za ukrutnosti během svého života, ale i ukrutnostmi posmrtnými. Vyprávění, jak to s Drákulou bylo, sekundovala tři velká vojska. Za prvé vlastní Drákulovo vojsko, poté uherský král Matyáš Korvín se svou armádou a v neposlední řadě vojsko z dálného východu, z Turecka. A už jenom pohled na saracény, kteří v nádherných kostýmech (někteří), s prapory vlajícími nad hlavou a vírou ve všemocného Alláha stál skutečně za to. Na rozdíl od tradičních gotických bitev, kde jsou samé plechovky, sem Turci vnesli nádech exotiky, vzdálených krajů, kde vzduch voní horkým pískem a vzácným kořením... Jenže! Faktem zůstává, že přes tohle všechno jsem chválu neslyšel skoro žádnou.

Vlastně, když nad tím přemýšlím, žádnou chválu. Výhrad bylo několik. Jednak na samý tábor, ve kterém se nesměly rozdělávat ohně a zábava vůbec prý nebylo to ono, ale hlavně záporné reakce byly na bitvu samotnou. Z mnoha stran jako bych slyšel blanické rytíře, jak říkají: "Tady se stále jen čeká. Moravské pole, Lipany, Bílá hora, tady se furt jenom čeká." Ano, skutečně, čekáním, než nás naženou na bitevní pole, jsme strávili přibližně tři čtvrtiny celkového času... Nevím, jak zbylým, ale i samotná bitva mi přišla taková... taková divná. Jako lučištník jsem si moc neužil. Navíc, velitel toho nevěděl o mnoho víc než my, a možná i tak lichotím, ale výsledkem toho bylo, že lučištníci v jeden okamžik napochodovali na pole, aniž by měli, a pak se spěšně vraceli... Nemluvě o našem náboženském zanícení - jako Turci jsme se měli před bitvou pomodlit, směrem k Mecce, jak už to tak samozřejmě bývá. Škoda, že nám nikdo nic neřekl předem, nemuseli bychom tolik zmatkovat........

Ale prý i divákům to celé přišlo tak nějak únavné a roztahané. Nejenom my, ale i oni čekali. Čekali a čekali, a děj se kupředu sunul prý velmi pomalu, nezáživně.... a spousta lidí odcházela. Je pravda, že jistou vinu na tom všem má i deštivé počasí, ale kdyby ta podívaná byla skutečně akční a zajímavá, myslím, že mnozí z odcházejících diváků by zůstali.

Průvod městem, tradiční součást této akce, také podle některých nebylo to, co dřív, ale to já bohužel posoudit nemůžu. Pro mě to byla hezká procházka městem, kde jsem ještě nebyl s následnou přestávkou na teplý oběd a ranní kafe.

No, ale bitvu nedělá bitvou jen samotná řež. A i když čekání v dešti a zimě nepatří mezi nejlepší zážitky letošního Kolína, mám z této bitvy přeci jenom o něco lepší pocit než například z Libušína (i když ten měl také své krásné nezapomenutelné okamžiky...). Neptejte se mě, proč tomu tak je, prostě to tak cítím. Teď by mělo následovat zamyšlení, nad smyslem tohoto mého tvrzení, možná i nějaké vědecké pojednání, ale věřte, že nad tím přemýšlím už několik týdnů a stále jsem na nic nepřišel.

Jedno vysvětlení je jednoduché - prostě jsem jenom divný. Nebo v porovnání s akcemi těsně kolem onoho víkendu byl Kolín nejlepší. Možná jsem tam byl jenom se správnými lidmi. Nebo jsem třeba jenom nepotkal ty nesprávné... Prostě nevím.

No, já vás varoval, že se toho moc nedozvíte... Měli jste mi věřit. Protože víc už neřeknu ani slovo! Ne, že bych vás neměl rád, ale protože jako má všechno svůj začátek, má všechno i svůj konec. Tedy ... KONEC!

Roggy

Fotky z Kolína u Tymura (pozn.: odtud Mascha ukradl tyhle fotky), u Tomáše Lošonského, u Páva, u Imaniho a video u Palcáta.