O víkendu se téměř kompletní Altblau regiment (společnost několika šermířských skupin, představující elitní švédský pluk z období třicetileté války - viz. www.altblau.cz) zúčastnil Burgfestu - hradních slavností v německém Querfurtu. Moje dojmy z téhle akce pořádaných našimi západními sousedy najdete na následujících řádcích.

Nejprve to vypadalo na pověstnou německou preciznost a posedlost bezpečností. Propozice, které nám postupně docházely, byly velmi podrobné, a požadavky na pojištění účastníků a doklady ke zbraním byly velké. Dokonce po odeslání formuláře s vyplněnými počty a rozměry stanů dorazil i podrobný nákres budoucího tábora s označením našich míst.

Bohužel už při příjezdu bylo všechno jinak. Navigace a značení v německu nicmoc a oba naše autobusy v závěru cesty zabloudily. Jeden z nich dokonce musel posledních pět kilometrů cesty absolvovat s policejním doprovodem coby lodivody.

Stavět stany ve dvě hodiny v noci už máme celkem natrénováno, ovšem ze slibovaného a nakresleného místa byla ve skutečnosti k dispozici sotva polovina, což se na stavbě a rozložení stanů trochu podepsalo.

Ovšem abych tábor jen nehaněl - ač jsme přijeli jako poslední, ještě na nás zbyla sláma na podestlání velké části tábořiště, což bylo velmi příjemné, protože místo pro tábor vzniklo posekáním části hrachového pole a večerní déšť na něm vytvořil vrstvu bláta.

Jinak byla výbava tábora standardní - několik "toitoiek" a hadice s vodou, bohužel bez korýtka. Hlavně děvčata uvítala možnost teplé sprchy na přilehlém hradě a trošku opovrhované rozvedení elektřiny prodlužkama až do tábora nakonec většina z nás uvítala při konzumaci ranní vyprošťovací kávy chrlené rychlovarnou konvicí Keltiku.

Tábořiště byly v Qurfurtu tři - naše největší před hradem, o trošku menší na parkáně a malinké na jednom z nádvoří. Ani v jednom táboře jsme nenarazili při prvním pohledu na vyloženě nedobové stany. Při druhém pohledu jsem objevil u některých stanů nad zemí gumový rantl, který ale nerušil. Německou samozřejmostí je ubytování některých šermířů v karavanech. Obytný přívěs je ale vždy zaparkován do více či méně historického stanu, a pro oko diváka zůstává skryt. Stejně skrytý do dobového stanu jsem objevil i jeden moderní kopulovitý stan :-)

V německu se na táborech na dobovku dbá více než u nás. Pravidelně jsou tábory v programu slavností začleněny jako jakési safari. Diváci prochází okolo (nebo i uvnitř) tábora a sledují zviřátka - šermíře při imitaci dobového života.

Samozřejmostí je pak nedopustit, aby divák spatřil v táboře petflašky, igelitky, brýle, hodinky nebo i cigaretu v rukou šermířů. Jídlo je hromadně připravováno ve velkých kotlích a konzumováno z dřevěného nádobí atd.

Když už jsem se zmínil o kuchyni - bylo to vynikající! Po posledních zkušnostech s velkým kotlem a následném pohřbu zelňačky na Hasištějně jsem byl trochu skeptický, ale menáž a vůbec servis regimentních markytánek musím pochválit :-)

Když tedy pominu safari, byl prvním bodem programu hradních slavností, který se nás týkal, mašír městem. Více než tříkilometrová trasa s několika přestávkami využitými k proslovům německých pořadatelů k shroceným divákům zabral přes hodinu a půl a prověřil naši výdrž a paměť na pochodové písně. Vojenské náměty sice ke konci průvodu došly, ale snad Včelí medvídci a jiné infantilní songy, pronášené sborem ochraptělých hlasů s kamenými tvářemi, nikoho z německých diváků neochudil o zážitek z pravých drsných seveřanů.

Téměř okamžitě po návratu z pochodu jsme se začali šikovat k bitvě. Skoro se mi příčí použít tohoto slova, ale z důvodů absence vhodnějšího zůstanu u něj. Obránci hradu se ve skromných počtech shromáždili na hradním bastionu a za hradní bránou. Pod bastionem je velmi hluboký a příkrý příkop a bezprostředně za příkopem parkoviště - místo pro švédské útočníky. Je to už po několikáté co absolvuji v německu bitvu na parkovišti - asi to patří k místnímu koloritu. Ovšem poprvé jsem zažil, že by z parkoviště před akcí nebyly odstraněny auta. Skutečně na place zůstano několik vozů, jejichž majitele se nepodařilo vypátrat a tak zůstaly téměř v centru dění.

Na stísněný prostor mezi auty se sešikovali švédské jednotky, množství děl a pikenýrů. Jim za záda mezi zbývající auta se postavilo těch několik desítek diváků (bajvoko 400?), kterým se podařilo buď vylézt včas z hradu a nebo přijít k hradu z druhé strany až po začátku akce. Ostatní diváci zůstali uvěznění na hradě za zavřenou bránou, o kterou se přes mostek bojovalo. Kolik toho z bitvy mohli vidět nevím, ale pochybuji, že by se jich do uličky za bránou nastlalo k obráncům víc než padesát, ostatní měli smůlu.

Samotná bitva nebyla, jak je u němců zvykem příliš akční. Důvodem ale nebyla bezpečnostní opatření. Vyřádili se dělostřelci, kterých bylo docela hodně, my s mušketami jsme si taky celkem zastříleli (i když s velkými výhradami proti špatnému fasovanému německému střelnému prachu), jen pikenýři - také velmi hojní - odjížděli domů s pocitem zbytečnosti. Jediný prostor pro plný kontakt byl po otevření brány na mostku přes příkop. Prostor sotva 7 x 15 metrů nebyl schopen všechny pikenýry naráz pojmout a tak se na boj čekala fronta a jednotlivé formace se v přetlačování o bránu střídaly.


Chaos při organizaci dokládá i několikeré přerušení bitvy hlavním švédským velitelem a jeho běh k bráně, kde se zcela nepokrytě dohadoval s velitelem obránců co se bude dít dál.


Umírání se tam také moc nenosí. Z němců nepadl prakticky nikdo a když jsem zdechl na mostku já, byl jsem dvěma němci po chvíli za neuvěřitelně naštvaného brebentění a přívalu výčitek odtažen stranou a pohozen před diváky.

Bezpečnost, přes všechny požadované dokumenty a absenci jiného kontaktu než přetlačování pikenýrů, se někam vytratila. Němečtí mušketýři mezi obránci hradu při střelbě nikdy nezvedali hlavně a mířili přímo na nás, mezi dělostřelci panoval chaos a nám se před jejich hlavně vůbec nechtělo. Uprostřed bitvy pak dvě dámy v gotických šatech s igelitkami v rukou prošly středem bojiště přímo mezi hlavněmi a vynutily si vpuštění do brány. A okamžitě po skončení bitvy a závěrečném slovu se diváci vrhli přes ještě ležící mrtvé vojáky k bráně a snažili se dostat do hradu.

Nedělní opakování několik věcí vyřešilo. Podařilo se třeba odstranit všechny auta z parkoviště a zvětšit tak několikanásobně prostor pro útočníky. Trošku jiný závěr scénáře a několik kouřových efektů včetně zapálení makety větrného mlýna oživilo jinak dost statický průběh obléhání. A také se podařilo zamezit mísení diváků mezi bojující. Jen bylo vše ještě upovídanější, oni se zkrátka rádi poslouchají.

Ostatní program burgfestu byl pestrý a o něco bohatší než jsou podobné v čechách. Pro německo charakteristické je veliké množství nejrůznějších kejklířů, dobové hudby a pouličního divadla. Stánky měli trošku širší sortiment (a to byla velká část stánkařů z Čech), třeba výběr kovového nádobí a korbelů se u nás takový nevidí, stejně jako nabídka nosičů s dobovou hudbou.

Vstup do hradního muzea jsme neplatili, težko říct, zda kvůli kostýmům nebo byl vstup obecně volný, nevšiml jsem si. V muzeu jsme našli pelmel nepříliš systematicky uspořádaných a popsaných artefaktů a jejich kopií, od kanónů a mečů po pazourky, keramiku, nábytek a kamenná futra.

Večer začalo pršet, ale ani to neodradilo diváky od shlédnutí několika divadelních a kejklířských představení vyvrcholených bouřlivě aplaudovanou ohňovou šou. Úspěch měl hlavně kostým respektive nekostým - až budete chtít být úspěšnou fakírkou, nestačí jen plivat, musíte to také dělat minimálně nahoře bez :-)

Noční bratření s německými kolegy bylo velmi spontánní a veselé a žíznivé a dlouhé. O to více přišlo vhod, že dopolední program šermíře ušetřil a začít se mělo až po obědě. Přesto jsme nezaháleli a na popud Keltiku jsme využili krátké nepřítomnosti posádky a zajali sousedící skotský tábor a ukořistili prapor. Následné improvizované vyjednávání, pokus o naše vytlačení, znásilňování, opětné vyjednávání, usmíření a polní soud s švédským velitelem pobavilo samozřejmě jak nás, tak německé skoty, tak i diváky, kteří se na neplánovaný bod programu shrotili u safari v docela velkém počtu.

Ačkoliv to z fotografií není možná moc znát, účastí to byla poměrně veliká akce. Přes 500 třicítkářů se u nás jen tak nevidí. Myslím, že alespoň polovinu tohoto množství tvořili pikenýři a čtvrtinu musketýři. Zbytek byli dělostřelci, muzika, prapory, velení, markytánky a další jednotlivci. Altblau se na tomhle počtu podílel rovnou padesátkou modrokabátníků a modrokabátnic.

Celkově si většina z nás výlet do němec užila, alespoň já ano, hlavně díky tomu, že mohu jezdit po akcích s tak dobrou partou. Ač měl program a bitva pár nedostatků, přesto absencí urputů, mizerně vybavených kordíkářů, celkem obstojnou dobovkou a hlavně záviděníhodným prostředím pěkného hradu to byla docela příjemná a hlavně velmi poučná zkušenost.