Skupinka redakčních dopisovatelů se utěšeně rozrůstá a proto se nám s tématem Budyňské koruny sešli hnedle dvě reportáže. Tu druhou napsal Roggy ze skupiny Přátelé pana Mikuláše Dačického z Heslova a jejím podtitulem je "Vichr z hor se nekonal"
Budyně nad Ohří je malinkaté příjemné městečko kousíček od Prahy, kam se přesto vůbec není snadné z matičky stověžaté dostat. Přesto ten, kdo v sobotu devatenáctého léta páně dva tisíce čtyři tuhle cestu podstoupil a risknul možné potíže a nepříjemnosti s dopravou, neprohloupil. Právě naopak. Jak psali v místních novinách, Budyni měla ozdobit koruna. A to ne koruna ledasjaká.
Již osmý rok se vodní hrad stal místem soutěžní přehlídky skupin historického šermu "Budyňská koruna". Návštěvník mohl shlédnout vystoupení desíti skupin, z nichž sedm se utkalo v soutěži o první cenu. Kromě samotného šermu tento festival nabízel mnoho dalšího - stánky, hudbu, kejklíře...
Vodní hrad, snad přímo v centru Budyně, je krásné místo. I v době, kdy jej obýval pan Zajíc z Hazmburka, kterému patřil, muselo jít o příjemné místo k pobytu. Jako místo pro tento nevelký festival je k nezaplacení. Útulná zahrada, nádvoří, které je upraveno do podoby scény pod širým nebem, samotný hrad - to všechno dodalo akci nezapomenutelné kouzlo intimnosti a přátelskosti, což je věc k nezaplacení. A přesto, že nešlo o žádnou megaakci, loňský rok ji prý navštívilo dvanáct set diváků a letos bylo očekáváno o tři stovky víc - jak to nakonec dopadlo, netuším. Hlediště však prázdné nebylo téměř nikdy.
Na prostého návštěvníka, který prošel hradní branou, čekal den nabitý programem. O hudební stránku se starala skupina Cormalen, která hraje středověkou muziku, a její zpěvák, na tom se shodli všichni, má naprosto úžasný hlas. Druhým hudebníkem byl pan Jiří Wehele, středověký bard, který vlastní několik desítek nástrojů a všechny obsluhuje sám. Můžete jej potkat na Karlově mostě nebo starém městě v Praze, v poslední době i na nějakém koncertu. Jeho balady jsou trochu zbarvené severskou poezií a poslech jeho hudby je opravdu silným zážitkem.
Oko diváků též mohly potěšit tanečnice z "Celtic Witchis", které se zabývají irskými tanci a prý tančili i před samotným velvyslancem. Nesměl chybět samozřejmě ani kejklíř, který je sám o sobě symbolem středověké zábavy. Program doplňoval například také sokolník se psem. Ale teď již k samotné přehlídce.
Jak jsem již zmínil, šlo o přehlídku soutěžní, takže kromě diváků každé z vystoupení shlédla i odborná porota ve složení šermíř (Petr Nusek), režisér (Jan Nebeský), kaskadér (Petr Sekanina) a historik (Martin Brýda).
Ti hodnotili kvalitu soubojů, kaskadérské kousky, celkové vyznění vystoupení atd., a udělili několik cen. Kromě hlavního pořadí například za "skokana roku" apod. Udělena byla i cena diváka, kterou přesně podle očekávání získala skupina Novica. Tito drsní válečníci, specializující se na barbarské doby, případně fantasy, předvedli zhruba půlhodinové představení, ve kterém nechyběly rvačky, souboje, velké bitvy i ve zkratce předvedené dobývání hradu. Oheň a černý kouř, balista, zápalné šípy, hořící lidé, hořící hradby, mrtvé děti.... vskutku šlo o působivou podívanou, i když mě osobně to po pěti minutách přišlo poněkud jednotvárné.
Nesporný úspěch měla též SHŠ Valdštejn se svým exkurzem do dob keltských. Jejich vyprávění o tom, jak se krásná a čistá panna, neohrožený válečník a nejchytřejší druid vydali pro Taramisovo kopí, aby zachránili svou zem před zlými Římany, bylo doslova nabyto humorem a vtipem; a i když trochu připomínalo známého Astreixe a Obelixe, rozhodně se u nich divák pobavil... Jen škoda, že i přes tohle všechno žádnou cenu nezískali.
Bohužel z těch oceněných jsem měl možnost shlédnout pouze SHŠ Alotrium, kteří vzdali hold francouzské romantické literatuře, takže nechyběl hrabě de Peyrac, ani tři mušketýři. Jak u třetího místa (dívčí skupina Reginleif), tak u toho prvního (SHŠ Calix Temporis), mne to vcelku mrzí, ale nebylo zbytí, když se člověk za rohem připravoval na výstup vlastní...
Myslím, že pro všechny skupiny byl tento víkend přínosem, neboť už jenom samotné vystoupení před publikem dává mnohem víc než pouhé tréninky; navíc porovnání konkurence a jiných pohledů na věc je obohacením ještě větším. Dalším velkým plus byla i následná schůzka šermířů s porotci (bohužel se nemohli dostavit všichni), kde jsme se mohli dozvědět, proč se porotě které věci líbily či nelíbily a proč. To vše nabízí skupinám, které dělají vystoupení, mnoho podnětů k přemýšlení a vylepšování; a to je tou největší odměnou, kterou podle mě tato soutěžní přehlídka nabízí (i když, šek na osm tisíc korun k prvnímu místu také stojí za zmínku, zvláště když zvítězí skupina začínající, která mnoho prostředků k pořízení další výbavy nemá).
I když jsme nakonec nevyhráli, diváci se snad pobavili, dokonce žádné shnilé ovoce jsme nedostali výslužkou a potlesk si i vysloužili. Rozhodně na Budyňskou korunu budeme vzpomínat jen v dobrém a příští rok si ji nenecháme ujít... Ani kdybych se tam měl podívat jen jako divák, protože takhle příjemných akcí je vskutku poskrovnu.
Roggy
Odkazy:
Pozn: Fotografie ilustrující tento text jsou použity se svolením jejich autora - Víti Jančáka
|
