Stalo se druhého víkendu (10. a 11.) měsíce října AD 2004 ve městě Žižkově, slovutném Táboře ve dvorci řečeném Housův mlýn! Co že stalo se, ptáte se? Inu, toto: Festival šermířů a bojovníků odehrál se zde a to již třetím rokem.

A dále, vážení čtenáři, s Vaším laskavým dovolením, již řečí prostou:

Festival šermířů a bojovníků, ročník třetí, očima námezdného nádeníka, eufemicky nazvaného "člen realizačního týmu".

Postřeh první: na rozdíl od loňska toto opravdu připomínalo festival a přišlo docela dost diváků. Dle mého soukromého propočtu a následného odhadu se přišlo podívat dvojnásobek diváků.

Byly to:

• Abbaca – Hradec Králové


• Adorea - Olomouc


• Aesculus – Černovice


• Bojník – Prievidza, SK


• Callix Temporis – Brno


• Corporal – Hradec Králové


• Lars – Praha


• Meče, blesky – Šumperk


• Novica – Nové Město nad Metují


• Stagard - lukostřelci - Praha


• Tostabur – Bratislava, SK


• Valdštejn – Praha


• Verbíři – Brno

Dále mohl divák shlédnout exhibice těchto škol:

• Magisterium – Francouzský atelier Petra Nůska


• Magisterium – Německá škola Mirka Khuna


• Magisterium Slovacum - Ing. Peter Koza


• Lars a jeho žáci


• L.Hodač – Eskrima a Win-chun

A v neposlední řadě přijel zazpívat a pobavit se folkový zpěvák Jaroslav Hutka.

Oficielní programy po oba dva dny začínaly v odpoledních hodinách, což se ukázalo jako dostačující byť ne ideální řešení, zejména v sobotu. Vznikl drobný posun v harmonogramu, který ovšem ředitel festivalu Petr Nůsek vyřešil s elegancí a rozhodností sobě vlastní - zkrátka z důvodu nedostatku času zrušil poslední vystoupení. Postižený soubor si sice stěžoval, ale nebylo jim to nic platné neboť plakali sice hezky, ale na špatném hrobě. Navíc jako jediný ze souborů toho dne vystupujících, by měli už druhé vystoupení. Takže si myslím, že spravedlnosti bylo učiněno zadost.

K vidění toho bylo spousta. Od barbarských časů raného středověku (Novica a Valdštejn) po vznešený šerm Francouzské Akademie (Francouzský atelier). S Calix Temporis jsme zavítali do tajemného orientu, s Verbíři a Adorheou jsme navštívili "veselé" časy landsknechtských taškařic a Abbaca nás zavedla do Příže 17. století, kde vtipně a mile znovu povyprávěla příběh Velkého vypravěče Alexandre Dumase staršího - o kom byl, to snad netřeba psát. Opravdu to bylo od té Dikiho partičky tak roztomilé, že i já, věčný kritik, jsem jim nejen odpustil ten dotek nedotknutelného, ale místy jsem řval blahem (místy taky vzteky - no uznejte, udělat z dokonalého a vznešeného Athose pouhého násosku a opilce - tož to se mi otvírala kudla v kapse). Nicméně jsem jim nadšeně a rád zatleskal. V 17. století zůstali i následovníci hornouherského loupeživého rytíře Bojníka. Do doby lehce dříve lze zařadit ukázky španělského šermu, v našich šířkách velmi neobvyklý jev, v podání Tostaburu mistra Petera Kozy. Dokonce i Shakespeara Calix Temporis neušetřil a naservíroval nám příběh veronských milenců, hraný ve čtyřech lidech. No a jak byla někde sebemenší skulinka už tu byl kejklíř Půpa, se svými tisíckráte odzkoušenými a na všech národech světa vyladěnými triky a vtípky a v neděli nám svoje řemeslo přiblížil kat. Sice žertovným způsobem, ale já si nemůžu pomoci, pořád je to mistr málodobrej a od toho radši dál. Pokud jsem něčí představení zde neuvedl, zřejmě jsem je neviděl, protože holt nemohu stíhat vše.

Za zmínku velmi stojí program nedělního "okolopolední". Takzvaný "šermířský dvojboj" : Lukostřelba a "Koňosud" Ovšem co se skrývá za touto echt českou novotvarou složeninou? Fakt vychytaná gameska. To je tak: na zemičce 2x rovnoběžně trámeček, na trámečku vozejček, na vozejčku soudeček, na soudečku chlapeček (pochopitelně nebo holčička), za vozejčkem napříč uloženej řadovej čtyřválec o výkonu co daj 4 Novičáci či jiná hovádka, chlapeček má v ruce štít, v druhý kopí. Nůsek zařve, čtyřvál zařve, chlapeček na soudečku/v sedle se zakymácí a valí na terč, zavěšenej nad dráhou. Terč je deska, co má v dolní půlce díru tak tak na to kopí a v horní části nádobu s vodou a visí za dva horní rohy na špagátech. Netrefíš díru a meješ se znova, trefíš a nepustíš kopí - to samý, ale máš 20 bodů pro svou bandu. Až když trefíš a pustíš - máš 20, seš frajer, ale nesmíš při velmi razantním výstupu z "oře" zahučet do potoka, což tady šlo náramně snadno. Kupodivu všichni zvládli nezahučet. Dokonce i já, na rozdíl od té díry - ale stejně si myslím, že zrovna já měl to kopí tlustší než byla ta díra. No zkrátka byla fakt legranda (tedy papá Nůsek tomu říkal jinak, ale to asi nebude úplně publikovatelné), bavili se všichni, jak šermířstvo tak diváctvo. (Posledně jmenované soutěžilo také. Nechtělo, ale muselo). Nutno říci, že pan ředitel, i když s ním jinak není skoro k vydržení, dokázal, za a) že je frajer, neboť bezproblémově trefil, pustil a nezahučel (no bodejť ne, když to vymyslel a má to tutti super vychytaný) a za b) ať neškolen žádným ústavem, ale životem, je showman každým coulem. Moderoval všechno, dlouho a skvěle. Moc dobře věděl, že tahle akce je jeho show, nasadil laťku vysoko, užil si to a udržel ji tam - je mu přáno. Aspoň vím, že kdyby mi náhodou strkal mikrofon před pusu, jako že on ne, že to nedá - je mi jasno, kecá a je mu líno!

Jen mě trochu mrzí, že dvojboj nezačal o něco dříve a na lukostřelbu nezbylo tolik času a pozornosti, kolik by si zasloužila. Kdyby byl měl PN čas i na tohle, byla by to sranda nebetyčná.Ale aspoň je co vylepšovat do příště.

K dispozici byla i dobová krčma, kde se dalo slušně a levně najíst a napít. Zvláště to poslední se tam dělo v sobotu až skoro do rána. Není se čemu divit, protože po oba dva dny byla vyhlášena a dodržována přísná prohibice (dvojboj nebyl organizován jen tak, pro srandu králíkům, šermířstvu a diváctvu, ale také pro lepší hm… aklimatizaci hm… později vstávajících) a jakýsi přátelský model stanného práva (účinkující se nevzdalovali z areálu, z důvodu nenadálých programových změn). Obojí perfektně klaplo (skoro - až na jednu výjimku - že, nejmenovaná skupino!, která potvrdila pravidlo), za což všem zúčastněným svobodným šermířům patří dík a uznání, protože před svou svobodou dokázali upřednostnit rozum, zodpovědnost, kolegialitu a pocit sounáležitosti.

Postřeh druhý : velmi mě zaujal systém "hostesek a hostesů". Bylo to prosté, každá skupina dostala přiděleného (přidělenu) hostese (hostesku), který se o ně důsledně staral, pomáhal jim a informoval o všem potřebném. Tento systém se podle mého odhadu velmi osvědčil.

Co říct závěrem? Je mi jasné, že se tam mohl vyskytnout někdo, kdo nesdílí tento můj optimismus, ať už z jakéhokoli důvodu, stejně tak věřím, že se na netu najde spoustu opozicechtivých rejpalů, ale mně a spoustě dalších spokojených organizátorů, vystupujících a diváků už nikdo nemůže vzít pocit z sice nelehkého, ale v konečné fázi příjemně stráveného víkendu. Neříkám, že nám tam vždycky všechno klapalo, pravda stalo se tam i pár nemilých věcí, ale kde se nestanou a také je to jen mezi námi. Protože jako jeden ze zainteresovaných nemám "pohled zvenku", doufám, že interní problémy neprosákly ven a většina zúčastněných byla "v poho". Vždyť i to počasíčko nám celkem přálo, občas nám i sluníčko ukázalo svou zlatou, ale už pěkně podzimě zubatou tvář. Dle mého názoru je tento třetí ročník základem pro něco snad do budoucna fajnového a nenásilného.Tímto bych chtěl požádat všechny školitele, učitele a trenéry aby se zamysleli, jestli by nechtěli přijet, ukázat, co vyučují, seznámit se se svými dalšími kolegy a probrat s nimi kde, co, kdy a za kolik lítá nebo si jen přátelsky poklábosit. Vždyť lidičky, máme po sezóně (bohudík nebo bohužel), tak proč si neužít pohodového setkání. Stačí malinko. Stačí jen chtít.

Děkuji za trpělivost a snad i za pochopení

Jafi      

p.s. : Vězte lidé milí, napsal jsem jen svůj názor na akci která mi byla milá a líbila se mi. Je to jen můj soukromý názor, mám na něj právo jako každý z vás a nehodlám se o něm s nikým přít a diskutovat. Ani ústně ani písemně. Je čtyři dny po akci, jsem ještě pěkně nažhaven a pln dojmů. Možná časem vychladnu a změním názor. Ale spíše ne. A jestli si i teď někdo o mě myslí že jsem čísi zaprodanec, eventuelně rektální alpinista, nechť si to myslí, ale v skrytu duše a neventiluje se laskavě nahlas či písemně.

J.