…na hradě zvaném Blankenstein neboli Blansko nedaleko našich hranic se usadili dva bratři, Pešek a Boleslav, kteří se lapkovskému řemeslu věnují, loupí, drancují i jinak naše pohraničí plení. Proto náš pán, král Václav, nařídil vojsko sebrati, k hradu Blansko táhnouti, jej dobýti a oba bratry na hrdle ztrestati. Načež každý, kdo je vojenskou službou králi povinován, nechť se dostaví …
V sobotu 20.dubna jsme (SHŠ Acheron) z výše uvedených důvodů pořádali tažení na hrad Blansko u Ústí nad Labem. Byla to malinká soukromá akce, po různých selekcích a zbabělých odmítáních se nás nakonec sešlo devět. Celé to začalo vážením, nejprve nalehko a potom v plné zbroji. Zjistili jsme, že největší hrdina (nebo magor?) toho má na sobě třiatřicet kil, ostatní něco přes dvacet. Každý si mohl táhnout, co chtěl a s tím se zapojit do závěrečných bojů. Za každé kilo navíc byly přiděleny “životy”, které postupem doby přibývaly nebo naopak ubývaly. Čekala nás zhruba desetikilometrová cesta chvílemi příšerným terénem zpestřená navíc několika úkoly, v nichž šlo také o “životy”. Namátkou to byl třeba běh do vrchu (vražedné), výslech zrádce (historický kvíz), hra v kostky, krocení koní apod. Závěrečný krpál taky nebyla žádná sranda, ale zvládli to, ač někteří se značným zpožděním, všichni. Teprve v boji (turnaji) se ukázalo, kdo má ještě kolik sil. Pobili jsme se, část lidí odpadla a nakonec vzešel jeden jediný vítěz, který dostal titul “Pán hradu Blanska”. Naštěstí jsme měli zajištěn technický doprovod, takže cestou zpět jsme šli už jen nalehko a s “úsměvem” na rtech.
Ne všechno dopadlo tak, jak mělo či mohlo, ale každopádně jsme věděli, že to byl pěkně strávený den, na který budeme ještě nějaký čas vzpomínat (nejméně týden nás bolely některé části těla). Nejdůležitější ale je, že jsme si otestovali své schopnosti a dohodli se na tom, že až tak hrozné to nakonec nebylo a příště můžeme ještě přidat. Změníme trochu pravidla, přidáme disciplíny, přitvrdíme turnaj a budeme doufat, že nám to všechno naše fyzička dovolí. |
