První květnový víkend proběhlo v Brandýse nad Labem Mezinárodní setkání klubů válečné historie 1914 až 1918 a šermířů zabývajících se třicetiletou válkou k uctění tragických českých výročí, končících osmičkou (1618, 1638, 1648). Jde o významný vzpomínkový akt k období prvé světové války a třicetileté války, včetně církevních obřadů a kladení věnce ke smírčímu kříži, jehož oficiální název zní AUDIENCE U CÍSAŘE KARLA I. a MISERIA GLORIA 1639. Letos byla akce spojená s výročím 370. let od návratu sasy a později švédy uloupeného Palladia.
A co je to tedy to Palladium? Ve starém Řecku nazývali Palladiem dřevěnou sošku bohyně Pallas Athény, podle báje přenesenou z Tróje, která symbolicky zajišťovala ochranu města. Později se začal tento
výraz používat k označení obrazů, reliéfů nebo soch, které měly ochrannou funkci. Ochranným Palladiem české země a českého národa je měděný reliéf Panny Marie s Kristem ze Staré Boleslavi. Je hodně lidí, kteří míní, že jde o nejdůležitější českou památku vůbec, významem převyšující třeba Karlovy korunovační klenoty. Více o této památce si přečtěte na stránce http://cpr.apha.cz/.
O tom, že šlo o velmi významnou událost, svědčí i pozvaní hosté, z nichž nejdůležitejší byl bezesporu arcivévoda Otto Habsburský. Celá akce započala slavnostní vojenskou přehlídkou historických vojenských pluků. Za znění vojenské hudby české armády z Hradce Králové před tribunou s hosty defilovaly vojenskohistorické spolky představující převážně rakousko-uherské jednotky z různých období od třicetileté války až po první světovou. Po projevech hostů a pořadatelů (které chválabohu
nebyly příliš dlouhé) a státních hymnách byly některým jednotkám dekorovány prapory pamětní páskou. Ano, jen některým, protože několik skupin a vojenských klubů sobecky nastavilo k dekorování i několik
praporů a na poslední tři čtyři skupiny se tak bohužel nedostalo.
Následoval průvod ze zahrad brandýského zámku, kde přehlídka probíhala, přes řeku do Staré Boleslavi. Před chrámem Nanebevzetí Panny Marie došlo k pietnímu aktu položení kytice ke smírčímu kříži, který
byl vloni vztyčen na paměť všech obětí bitvy o Brandýs nad Labem v sedmileté válce prusko rakouské 1757. V kostele pak proběhla Mše svatá s ostatky blahoslaveného Karla Habsbuského u příležitosti
výročí návratu Palladia. Po krátkém poděkování pak byly nastoupené jednotky rozpuštěny a účastníci průvodu i četní diváci se vydali hledat místo, kde by se v panujícím horku občerstvili. Bohužel staroboleslavští hospodští nebyli naprosto na akci připraveni a většina ze zhruba čtyřech stovek vyprahlých vojenských hrdel zůstala na suchu.
Bitevní (a nejen tu) část organizace měl na starost s Brandýsem pevně spjatý Petr Enc. Encák zajistil účinkující, scénář, ubytování, stravu a další důležité věci, bohužel už nemohl v sobotu výsledky své práce osobně zkouknout. Organizační stresy a zapomenuté pilule poškádlily pumpičku a Petr frčel za kardiologem. Bylo nám ho hrozně líto, protože celá akce se moc povedla, hlavně druhá podvečerní bitva vyšla naprosto úžasně. Naštěstí to snad s Encákem nebylo moc vážné, protože v sobotu večer zašel do tábora poptat se po dojmech, případných zraněních a zavtipkovat, že to podobně jako císař Rudolf prosr…
Zpět k akci. Po obědě lehce sprchlo, ale za hodinu už sluníčko zase pilně sušilo a my nastoupili do „bazénu“ – jízdárny v Panské zahradě – na místo tradičního brandejskýho bitvení. Nicméně průběh bitvy vůbec nebyl tradiční. Začínalo se klasickou přestřelkou formací, nějaké to pikenýrské pošťuchování, ale pak pro diváky přišlo překvapení – císařští obránci zámku se před švédy stáhli do zámeckého příkopu a pak i na zámecké valy. Švédi protivníky pronásledují a diváci najednou zírají na prázdnou
jízdárnu a naslouchají hlomozu z ďolíku a valů. Nastává lehký chaos a diváci se musí zvednout a zcela změnit stanoviště. Jakmile jsou diváci přesunuti nad příkop, tak se akorát dokončuje formování útočníků i obránců a bitva pokračuje bojem v příkopu a dobýváním valů.
Část v příkopu a na valech byla mnohem akčnější než kočkování v bazénu. V ďolíku se válí sudy, bedny a prkna, které obě strany používají k barikádám i vrhání na protivníka. Dva minéři kopou podkop a pak
v něm odpalují nálož. Výbuch definitivně vyplašil zajíce schovaného v kopřivách a ten kličkuje příkopem mezi vojáky. Zmatek, úzký prostor, koně, výbuchy a střelba, řev a mrtvolky kutálející se z valů a dobývacích žebříků. Paráda. Nakonec obránci tlaku švédů neodolají a zámek je dobit. Potlesk a defilírka.
Po přestávce na večeři a dohodu nad drobnými úpravami scénáře si to celé sjedeme celé ještě jednou. Druhá bitva vyšla ještě lépe. Opravdu parádní bitva, doufám, že nejen podle mého názoru. Nerad bych přeháněl, ale myslím, že ji mohu zařadit mezi pět nejlepších, co jsem zažil. Mělo to spád, dynamiku, mrtvolky, prostředí. Náš Altblau regiment měl skvělé protivníky. Rád bych třeba vyzdvihnul Rotyku, která padá a recykluje akci od akce více a lépe. Podle scénáře měli prohrát a rozhodně nám to nedali zadarmo. Jejich boj byl tvrdý, ale už dávno ne agresivní a bezmyšlenkovitý. Zásahy (většinou) prováděné s citem… Stejně tak bezpečné bylo dostat ze tří metrů od Sochůrkovic Valdštejnů salvu pod nohy. Počkali si, zahlásili, vystřelili a u nás se mohlo perfektně reagovat. A když už jsem u toho chválení, tak Zemská hotovost Rega a spol. – paráda. Je jich čím dál víc, střetnout se v melée s někým z nich znamená tvrdý, ale bezpečný boj s divadlem a akcí pro diváka (například excelentní Loudisovy zádíčka do křáků – super!). Samozřejmě bych mohl ve
vyjmenovávání kvalitních skupin pokračovat, ostatně Encák zve jen prověřené a osvědčené party. Ale omlouvám se, ostatní se mi před mušketu a berdyš nedostaly, snad pochválím někdy příště ;-)
No, večůrek (vlastně dva – páteční a sobotní) se také povedl, já sám jsem se v sobotu příjemně “upravil“ a tak doufám, že Encákovi vydrží zdraví a síly, protože do Brandejsa já pojedu zase hrozně rád.
Odkazy:
P.S. Pokud někdo víte o dalších fotkách, pošlete mi odkaz. Dík.
|
