Pokud chcete přidat nový příspěvek musíte být zaregistrován  | nové zprávy : nahoru

Luděk Hugo Vobořil 10. červen 2010 14:48:48
Dovolil jsem si založit nové téma,proto,aby jsme pochopili sami sebe.Prosí,zde nediskutujte,jen napište proč.Klidně uveďte čeho jste dosáhli,co by jste v šermu dosáhnout chtěli. Příspěvky ,kde bude někdo někoho napadat,budu mazat.Berte to jako průzkum.

Šedý vlk 10. červen 2010 15:55:13
Jako hodně dalších jsem viděl Pána prstenů. Líbilo se mi to, tak jsem si chtěl hrát na rytíře. Teď už je to minulost, nyní je mým cílem (snem, přáním) se dostat na Wolin, ale to bude ještě nějakou dobu trvat.

Stín 10. červen 2010 16:38:11

Zdar a sílu. Chtěl bych opravit bratra, mi jsme si hráli jako malí kluci. :) A rozhodli jme se, že si uděláme zbroj a vznikly kroužkový. A takhle to začalo protože samotná zbroj nestačí že. :) Pak jsme do toho přidali web a ten nás popohnal hodně rychle dopředu. Více informací, inspirace a kolegů. Prostě jsme museli být konkurence schopní, ale to nejsme doteď. Čeho jsme dosáhli?. No těžko říct..... :) ....... tak snad jsem jedni z mála, co mají na webu výrobu lamelové zbroje. A myslím, že mojím snem kromě Wolinu, je dělat přednášky na školách, natočit pořádný klip a hlavně mít koně. :) Na něm jezdit, a sem tam se na něm v plné polní projet. :)

Tóna 10. červen 2010 17:35:13

Na šerm mě dotáhli kamarádi z gymplu,byl jse mladý, tvárný,bylo to nové, tak jsem do toho šel.Pak proběhl naší skupinou Indy a ukázal mi trošku jinej směr a přístup, kterej je celkově kritičtější, ale taky přesnější a smysluplnější , to se mi líbilo a vydal jsem se touto cestou,dále seznámil jsem se přes Indyho s projektem ŠP.Paralelně s tím dotáhl kamarád točení z řetězy na jeden trénink do skupiny a to mě nadchlo a tomu se věnuju do teď s celou skupinou.Čeho jsem dosáhl? Zatím skoro ničeho,krom spoluorganizování komorní bitvičky a poměrně pěknýho ohňovýho vystoupení s kterým občas někam vyjedeme.Nemám přesně vymezenou metu čeho bych chtěl dosáhnout a bohužel to spíš vypadá, že možná s nástupem povolání budu muset naopak tento koníček omezit a stagnovat.

Rushwolf 10. červen 2010 18:12:46

uff... no tak tohle je záležitost, která má kořeny už v hlubokém dětství... toulání přírodou, výlety na zříceniny, hry na rytíře a loupežníky, vyrůstání na samotě se psem místo kamarádů, pak se to trošku spojilo ještě s náboženstvím (pohanství) a zájmem o historii i mytologii, kulturu, přírodu a bylo vymalováno. Každopádně ani mě tak nebere šermování jako takové, spíš opravdu ty kostýmy, prostředí, řemesla etc. :-) V současné době naše skupina spolupracuje se skanzenem v Březně u Loun, zbraně ani nevozíme, páč jsme tam za obyčejné pravěké zemědělce, ale člověk tam má možností se realizovat víc než na kdejaké bitvě, děláme to zadarmo a víc než vystoupení je to takové předávání znalostí školám a turistům:-D Dá se říct, že životní styl naší skupiny a koníček "historický šerm" občas tak trošku splývají dohromady. Něco více o nás (pokud se to může) na www.haljaruna.com

Jiří z Holohlav 10. červen 2010 18:13:29

Nevyzpytatelné jsou cesty Páně.Prostě jsem si po svém 52 roce na návštěvě Hrubice nakoupil výstroj u stánků/meč už jsem pro radost koupil dřív/ a vyrazil do bitvy.Ó to blaho ,jako bych se po létech vrátil domů.... Kapku jsem se rozhlíd a vyrazil směrem ku Hradeckému dvoru a Wothanburgu. Na té cestě zůstanu i když budu měnit role směrem k fyzicky méně náročným. Čeho jsem dosáhl ? -úcty k předkům a ukotvení v čase a prostoru.

Bum 10. červen 2010 19:29:06

Taky bych se musel vrátit hluboko do dětství. Od sedmi let recitace, od čtrnácti divadelní kroužek, od dvaceti šerm (či pokusy o něj), od zhruba třiadvaceti psaní vlastních her a skečů, od třiatřiceti kůň... Proč? Třeba proto, že na divadelní scéně mi z nějakého důvodu nedělá problém mluvit nahlas, zatímco v civilním životě spíš ano, že jsem si už v těch sedmi, když jsem poprvé uviděl křivoklátské lesy, představoval, jak jimi jedu jako rytíř na koni (což se mi splnilo), že jsem měl rád pražské pověsti a chtěl je nějakou vlastní formou oživit (to také vyšlo) a že když jsem viděl poprvé Černého tulipána, tak jsem chtěl být jako Delon (to naopak tak úplně neklaplo). Vystačí-li mi energie,tak vím o ještě několika zajímavých polozapomenutých lidských příbězích, které bych chtěl připomenout, a jinak se uvidí.

Katerina_z_Landstejna 10. červen 2010 19:55:36

Moje začátky už se ztrácejí v šeru dávných věků. Nejdřív sportovní šerm, pak troška jízdy na koni, maturita a romantika dospívání :o) Když jsem se vzdala studia archeologie, hledala jsem nějakou náhradu a ona se naskytla parta nadšenců pro šerm a historii; a stejně ulítlý manžel - no, a to nasměrovalo celý náš budoucí život. Zrealizovali jsme něco bitev, plesů, mraky vystoupení a na stará kolena se obracíme k historii, edukativní činnosti a pořádání menších společenských akcí. Snad se nám ještě podaří dokončit vybavení podle našich představ a poznatků, pár projektíků, napsat knihu a prožít hezké chvíle s fajn lidmi.

Kuno 10. červen 2010 20:01:06

Když jsem po deseti letech hraní bigbítu po zábavách s tímto skončil,začal mi po roce chybět potlesk,víkendové útěky od reality...... Přidal jsem se k již fungující skupině Revertar. Je to už zase deset let. :))) Fungujeme vcelku problémů a troufám si tvrdit,že nynější členové skupiny jsou super parta,která táhne za jeden provaz. Skutečnost,že já držím ten provaz jako jeden z prvních je detail. Čeho a jestli vůbec něčeho jsme za tu dobu fungování dosáhli to musí posoudit jiní. A plány do budoucna? Vypůjčím si pro inspiraci část motta od CAHF: "Chtěli bychom aby slovo šermíř mělo i obsah,který se nyní vytrácí......." Za sebe ale i za členy Revertaru dodávám,že bychom zároven chtěli aby se stalo základem pro SHŠ ctít historii,dobový způsob boje a pokud veřejně vystupují i divadelní projev. Bez kašpařin a výmyslů. AMEN.

Jarwiks 10. červen 2010 21:11:43

No už jako malý kluk jsem miloval hrady, šermířské vystoupení, přál si být archeologem a vždycky se rád někde na něco podíval. Když mi bylo asi 12 (1997) jsem na skautském táboře objevil slavné Dračí Doupě a o dva roky později zjistil že se konají dřevárny. Ovšem nikdy jsem na žádné nebyl, krom jediného náhodného případu z roku 2000 (2001). Tehdy jsme na skautském táboře šlapali kolem Cimburku (Koryčany) a zrovna tam byl LARP, tak jsem jedno odpoledne po domluvě s účinkujícimi sledoval. Roky plynuly s kámošem jsme během hraní DrD, Civky a čtení všech možných Fantasy a k nim Caesara a Artušovských legend říkali, jak pojedem na BPA za trpajzlíky a ejhle opětovně zasáhl skaut. V prosincu roku 2003 (to mi bylo 18) byl seminář skautských vedoucích z okresu na Modré u Velehradu. Starosta nás protáhl pak kolem rozestavěného skanzenu. Já tehdy jako student SPŠ jsem sháněl na červen praxu, tož jsem se domluvil že bych ji dělal na dokončování stavby skanzenu (Web a dodělávací práce samozřejmě na papír jsme psali odborné činnosti :-) ). Tam jsem se začal víc bavit se Zoonem (do té doby jsme se znali jen od pohledu) a seznámil s Ondrů Stýskalem a seznámil je s Bleškou. Na otevírání skanzenu v červnu 2004 kluci nafasovali kostýmy a já s Blechou rozlišovák pak se ožrali...a tak začali fungovat jako čtveřice na skanzenu. O týden později se přidala Luinien (Anička). Během měsíce se objevil Sim a na podzim Jindřich a Ikca. Částečně v eráru a částečně v našich věcech jsme oživovali skanzen a kydlili se kopími, sekerami, bez jakéhokoliv ochranného vybavení, přileb atd. v kristuskách a sandálech!!! Ano byli jsme keckaři prvního ultra kalibru. A já machroval, že mě to léto vzali na VŠ na historii a tak jsem si splnil dětský sen studovat dějiny i když archeologie to nebyla (a baví mě to víc :-) ). Tak jsem se já a někteří výše popsaní dostali k šermu Po roce na začátku léta 2005 se na Modré objevil Muscha trochu pokecal a řekl nám o LH foru. zašli jsme a nestačili jsme se divit. byli místní evergreen katastrofálních existencí. Moje nervy to neunesli a začal jsem kopat kolem sebe. nadávat Wothanovi a spol. :-) Zoone byl klidnější:-). Nicméně Muscha nám slíbil pomoc a chlapci z LH.cz poté co jsem vychladl nám podali pomocnou ruku. začali jsme na podzim 2005 makat i když furt no děs běs. Na zimu přijel krom Muschy a tehdejší Orcae-Ity PHA, i Pampalini. Muscha i Pampi nám pomohli radama s vybavením a přípravou prvího (U Muschy i druhého) Veligradu. na jaře jsme založili (v prvním odstavci jmenovaní občanské sdružení Velkomoravané) V létě 2006 jsme se již účastnili Svatoboru, Wothanburgu a v srpnu se konal první Veligrad. V následujících letech jsme se stali stabilním prvkem RS skupin a speciálně VM a slovanských skupin v ČR. Pořádáme Veligrad, 2 do roka týdenní akci pro školy na skanzenu. Pak drobné přednášky a ukázky řemesel a takové ty běžné věci. A postupně se rozrůstáme a rozrůstáme. Máme akorát problém v tom, že na žádnou bitvu se nám nepodařilo dosud doje v plné sestavě i s externisty tzn. 25 lidech. :-D A náš momentální cíl: fungovat dál, udržet Veligrad a týdny pro školy, podívat se na prestižní akce v zahraničí i mimo Sk a PL. A prostě Velkomoravanit:-) A no ještě během let se někteří naši členové zamíchali do jinačích projektů. Jen například: Já se uvrtal do Rejčky, kde vystupuju jako Ziemomysl z Gory, jsu mladší syn rychtáře ve službách Kunasska z vrbí, jenž je leníkem Ivana de Merphins (Maršálka) Ikca do Římanů Ondřej trochu do Vikošů Zoone do kozáků etc. etc. etc. Doufám že tam není moc prasopisných chyb, a snažil jsme se to podat ve zkratce :-)

Jarwiks 10. červen 2010 21:19:19
Ps. Vidím že prasopis dopadl jako obvykle. Takže soráč a prosím nekamenovat :-)

vitamín 11. červen 2010 02:52:22
Jednou sem si ,výceméně ze slušnosti,potáh od kámoše z nabýdnutý fajfky,a pak sem šel do kina.Film byl fajn.Zjistil sem že skoti sou pankáči-jako tenkrát i já.Pěkná příroda.Hrály dudy.Pohoda.A pak se na mě rozběhli ty koně.Hrozně velký koně.Velký nozdry,obrovský kopyta.Kino bylo narvaný-nebylo kam utýct.Píku sem neměl.Asi mě tenkrát zabily....ale já jim to vrátim.Jednou.

KOHO 11. červen 2010 05:43:24
příspěvek byl smazán użivatelem Luděk Hugo Vobořil 11. červen 2010 08:11:51

Pike 11. červen 2010 06:20:18

Nadšení k historii mě provázelo od nejútlejšího dětství. Když jsem začal vyrůstat z pohádek a pochopil, že v reálném životě se asi rytířem, králem či bohatýrem nestanu, řekl jsem si, že budu aspoň šermířem. Pak přišlo okouzlení fantasy a účast na pár dřevárnách. V r. 1996 jsem byl poprvé na "středověkém" táboře Tvrz na zámku v Rosicích a viděl svou první "opravdovou historickou" bitvu. V roce 1998 jsme se s pár kamarády začali scházet a zkoušet šermovat, o rok později jsme založili SHŠ Ordo Draconis, která byla bohužel čistokrevnou ukázkou keckařiny nejhrubšího zrna. Paralelně jsem se dál věnoval Tvrzi, kde jsem to postupně dotáhl z řadového účastníka až na hlavního organizátora. Také jsem se věnoval řemeslům, hlavně kovařině. Postupně jsem začal tušit, že existuje něco jako trend přibližování se k autentické historii, v r. 2006 jsem se začetl do internetových fór a byl jsem lapen. Bohužel, ne všichni z mého okolí mé nadšení pro dobovost sdíleli a jak v Ordo Draconis, tak na Tvrzi se mé snahy o posun tímto směrem setkaly s jistým odporem. Proto jsem s pár dalšími nadšenci z obou projektů založil začátkem roku 2008 HS Arx Bona, v níž funguji dodnes. Naší snahou je věnovat se 1.pol.14.stol. na úrovni KM s občasnými přesahy směrem k LH. Spolupracujeme s Dvorem, pořádáme vlastní akce. Čeho jsem dosáhl? Asi tak 1% toho, čeho bych dosáhnout chtěl. ;-)

Bard 11. červen 2010 16:11:01

Šerm jsem chtěl dělat už jako malý kluk,ale nějak nebyl čas,tak jsem aspoň v dospělosti vystudoval večerně dramaťák,pak jsem začal dělat muziku,divadlo,koně,pořád nebyl čas,až když mi bylo 51,tak mě vzal kamarád do skupiny,která sice nevystupuje,ale kde se učí boj s mečem a různými jinými věcmi.To mě začalo bavit převelice velmi,pak jsem začal jezdit na bitvy,většinou sólově a dokud na sobě unesu zbroj a v ruce zbraň,hodlám s tím pokračovat.Zatím jsem dosáhl toho,že jsem se snad s tím železem naučil aspoň koukatelně zacházet,zatím mě nikdo mezmrzačil a já doufám,že já mám taky v tomto směru čistý štít.Své exhibicionistické sklony plně ukojím vystupování s kapelou,takže vystoupení mi nechybí,a na bitvách bývá skvělá atmosféra,kde si člověk nabije baterky.Vybavení co mám je patrně KM,zatím mě ještě nikde nevyhodili,ale jak se bude přitvrzovat,tak nevím zda obstojím:):)

Dáma s čápem 11. červen 2010 18:18:19

Někdy je to klikaté a taky dílo náhody. Já jsem se nikdy nezajímala ani o historii, tím méně o šerm, z dějepisu jsem měla jedničky jen díky schopnosti naučit se text a data nazpaměť. Samozřejmě se mi líbil Excalibur, kostýmy mušketýrů a tak, ale nechávalo mě to zcela klidnou. Jenže pak jsme jednou s dcerou zapíjely její první samostanou garsonku a když už jsme měly lehce naváto, před jedním z těch mnoha barů, kterými jsme prošly, mi ukazovala nějaké střehy a jiné věci z šermu, který se na herecké konzervatoři učí. Říkala, že ji to strašně baví a mně připadalo, že by to bylo pro mě, i když mi v té době bylo už 45. Hned po návratu domů jsem vygooglila nějaké odkazy a náhoda tomu chtěla, že jako první se mi zobrazil blog jistého človíčka, který se svěřoval, jak byl poctěn, že byl přijat do SHŠ. Nelenila jsem, zjistila kontakt a napsala nesmělý dotaz, zda bych se mohla připojit. Hrůza z trapasu, která mnou cloumala před prvním tréninkem, se nedá srovnat ani s maturitou. Ale dobrý, vzali mě v pohodě. Skupina byla zrovna ve vývinu, ale o tom jsem neměla v tu chvíli tuchu. No, nějak jsem začala s představou, jakou měli asi všichni, v mém případě asi nějaké neohrožené postarší Xeny nebo co. To už je jedno, protože jsem záhy zjistila, že ženská s mečem nebude moc použitelná. Trénovala jsem aspoň hůl, pak jsem přičichla k luku... Mezitím celá skupina procházela obvyklým vývojem od ultrakecek dále -a já s nimi. Čím víc jsme se posouvali, tím mi bylo jasnější, že jako šermířku mě skupina nepotřebuje, zato jim ale nemá kdo ušít kostým a uvařit na bitvě. Takže na meč jsem zapomněla, luk mi zůstal pro zábavu (a na Bušín:-)), našla jsem své pevné místo a je mi dobře. Na Veltrusích 2008 jsem ještě byla v půjčených sametových šatech, sandálech a s řetězovým páskem... a letos už na Zbořeňáku toužíme do ddobového tábora a na Bušíně jsme byli dokonce za tábor (včetně kuchyně!) pochváleni...

Bilajz 11. červen 2010 21:11:54

Tak koukam, ze zacatky jsou ruzne. Muj byl ponekud zajimavejsi. Nase sermirska skupina (za SHS to povazovat nebudu, bo s historii nema vetsina zatim nic spolecneho) vzikala postupne. Nejdrive si nas sef udelal krouzkovku z perovek, k tomu poridil mec (kolejnice na ten zbusob), tezky zelezny stit, luk a dve hadry, ktere nazyva varkoci. S tim vsim jsme se tahali jako vodacky oddil 14 dni na putaku. Nektere z nas to i chytlo a zacalo se sermovat (samozrejme pekne debilne). Ja se pridal asi az po pul roce, kdyz jsme na jinem taboru meli za celotaborovku krale Artuse a chtel jsem tam neco vic, nez machat s kusem zeleza (hral jsem tenkrat Mordreda). Diky tomu jsem se stal klasickym keckarem v pullitrech, buznacich a bavlnenym prehozem pres kosili. Jakmile jsem objevil Brodec, zacalo mi byt jasne, ze toto neni v poradku a chtel jsem se zlepsovat. Nyni platim ve skupine za LH fasistu (i kdyz se horko tezko snazim o KM, viz Brodec). Mym cilem je postavit jednotku (mozna i nekdy projekt) slechtice za vlady Jirho z Podebrad a vubec celou tuhle dobu nejak uvest do sermiskeho povedomi, vedle tradicnich prvnich husitskych valek :-)

Hynek z Děčína 12. červen 2010 16:50:08

Mno asi jako u ostatních zde jsem jako mládě ujížděl na dračím doupěti a fantasy jako takovém! K lásce k hradům, historii atp. mě nejspíš přivedla až moje žena. Pamatuju si do dnes jak jsem se zde na ČŠ ptal zda se v okolí Děčína nenajde někdo kdo by mě něco s mečem naučil :-) Pravda je, že půllitrům jsem se vyhnul. Gotické vysoké rytířské boty jsem měl celkem hned :-) Ale buznáčema a sametovo-dyftýnovým pseudokostýmem jsem si prošel taky ... Mno pár let uteklo a já teď makám na tom, abych postavil pěknou družinu okolo kališnického zemana. Nevěřil bych, jak se může pohled na věc změnit ;-)

Padlo 13. červen 2010 20:02:33

Mno já jsem se taky dostal k šermu poměrně náhodou. O historii jsem se nikdy nijak výrazněji nezajímal, zato mě ve Skautu dostali k dřevárnám. Když mi bylo 15, špatně jsem se učil a musel jsem vynechat jedny jarní prázdniny se skautama, zůstal jsem doma a otec mi za trest sehnal doučování z matematiky na celý týden. Onen človíček se ukázal jako pohodovej týpek, po učení jsme začali blbnout se dřevem a začal jezdit s námi. Krátce na to odmaturoval a na vejšce potkal jistého šermíře a přidal se k nim. My jsme si s kamarádama koupili tenkrát to co jsme považovali za meče(takže kolejnice), navlíkli půllitry, buznáče a začali dělat kraviny. Málem se nám povedlo někde vystupovat, dodnes děkuji všem bohům za to, že z toho sešlo, to by byl zlatej fond zhovadilostí jak vyšitej.:-D Mno a onen človíček, co mě doučoval matematiku, prohlásil posvátnou větu: Hele vykašli se na to, pojď trénovat k nám, takle si akorát ublížíte. Z prvního tréninku jsem se domů plazil, druhého jsem se už nemohl dočkat. Taky jsem si prošel dyftýnovým obdobím, i když už na první bitvě jsem měl docela koukatelné dobové botky, ani dneska se za ně nemusím stydět, i když už je mám jen jako náhradní. Za těch šest let jsem pochopil že máchání jedenapůlí je mi v bitvě naprd. Tak jsme se přidali k Řádu a meče máme jen jako sport.

Pája1111 14. červen 2010 09:59:08
Já jsem potřeboval utéct z domu a šerm je již 22 let dobrým důvodem.